Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 274/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.274.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed a judge's appeal against a prosecutor's decision to initiate criminal proceedings due to identification errors.

Numero d'incarto IV.ÚS 274/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by a district court judge challenging the initiation of criminal proceedings against him. The complainant argued that his identity was incorrectly identified in the prosecutor's decision due to discrepancies in birth date and address compared to the President's consent. The court held that the prosecutor had sufficiently identified the complainant by his unique title, name, and function, and that the prosecutor had already corrected the factual errors in their reasoning.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may exceptionally review decisions to initiate criminal proceedings only when fundamental rights violations cannot be remedied otherwise, and such review is strictly limited to procedural defects like lack of reasoning, not substantive merits or minor identification discrepancies.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal initiation of criminal proceedings identification of accused procedural defect review judicial immunity limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 90 Ústavy
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených usnesení o zahájení trestního stíhání.
§ 120 tr. řádu
§ 134 tr. řádu
§ 138 tr. řádu
§ 160 odst. 1 tr. řádu
Policejní orgán v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 tr. řádu rozvedl konkrétní skutečnosti, na jejich základě nabyl podezření, že byla spáchána trestná činnost a že se jí v popsaném rozsahu dopustil právě stěžovatel.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti JUDr. L. J., zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem, AK se sídlem Mírové náměstí 157/30, PS-128, 412 01 Litoměřice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Lounech č. j. ZT 578/2011-28 ze dne 1. 12. 2011 a usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, č. j. OKFK-94-44/2011-200204 ze dne 27. 10. 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených usnesení o zahájení trestního stíhání.

Stěžovatel, který je soudcem Okresního soudu v Litoměřicích, uvedl, že je proti němu vedeno trestní stíhání nezákonně, neboť jeho osoba nebyla náležitě a ve shodě se zákonem identifikována. Prezident České republiky sice udělil souhlas s trestním stíháním soudce Okresního soudu v Litoměřicích shodného titulu a jména, avšak odlišného data narození a bydliště, z čehož stěžovatel dovodil, že souhlas s trestním stíháním jeho osoby nebyl vydán; chybné údaje obsahovalo i usnesení o zahájení trestního stíhání. Orgány činné v trestním řízení se sice pokusily identifikační údaje opravit, jejich postup však stěžovatel odmítl akceptovat s poukazem na ustanovení § 120, § 134 a § 138 tr. řádu, podle kterých musí být obviněný v usnesení o zahájení trestního stíhání označen, kromě dalšího, údajem dne a místa narození a bydliště.

Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Policie České republiky zahájila trestní stíhání JUDr. L. J., soudce Okresního soudu v Litoměřicích, jako obviněného ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit při výkonu funkce soudce, resp. v souvislosti s výkonem této funkce, skutky popsanými ve výroku usnesení policejního orgánu. Podle odůvodnění usnesení prezident republiky rozhodnutím ze dne 24. 10. 2011 udělil souhlas s trestním stíháním soudce Okresního soudu v Litoměřicích JUDr. L. J.

Stížnost stěžovatele státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech zamítl. Potvrdil, že osoba obviněného byla jednoznačně identifikována jeho titulem, jménem a příjmením a funkcí soudce Okresního soudu v Litoměřicích s tím, že soudce JUDr. L. J. je nejen jediným soudcem tohoto jména a příjmení působícím na Okresním soudě v Litoměřicích, ale i jediným soudcem tohoto jména a příjmení v České republice. Argument dostatečné individualizace obviněného tak lze uplatnit i proti námitce, že rozhodnutí prezidenta republiky bylo vydáno na neexistujícího soudce. Státní zástupce rovněž poukázal na to, že obviněný na přímý dotaz policejního orgánu připustil, že jednání v popisu skutku se týká jeho osoby a že se nachází v procesním postavení obviněného.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve své dosavadní rozhodovací praxi se Ústavní soud opakovaně vyjádřil k otázce ústavněprávní způsobilosti přezkumu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání tak, že akcentoval svoji zdrženlivost při zásazích do samotného počátku trestního stíhání a oprávnění zasáhnout spojoval pouze se situacemi, kdy došlo k porušení základních práv a svobod, které nebylo možno odčinit jinak, zejména v případech vzetí do vazby. V obecné rovině pak mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 554/03

ze dne 5. 2. 2004 U 4/32 SbNU 467). Pokud Ústavní soud přistoupil ke zrušení usnesení státního zástupce, týkající se stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, učinil tak zcela výjimečně z důvodu absence dostatečného odůvodnění; i za takové situace však zdůraznil, že mu z hlediska vytýčených pravomocí nepřísluší takové rozhodnutí jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 511/02

ze dne 3. 7. 2003 N 105/30 SbNU 471). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.

V projednávané věci Ústavní soud neshledal pochybení, které by odůvodnilo jeho mimořádný zásah. Stěžovatelův poukaz na zákonný požadavek označení obviněného v usnesení o zahájení trestního stíhání stejnými údaji, které musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku, tj. (správným) dnem a místem narození a bydlištěm, což usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele nesplňovalo, nebyl schopen zpochybnit legalitu rozhodnutí a přivodit ingerenci Ústavního soudu, a to ani z pohledu kautel obsažených v čl. 8 odst. 2 větě první Listiny. Policejní orgán v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 tr. řádu rozvedl konkrétní skutečnosti, na jejich základě nabyl podezření, že byla spáchána trestná činnost a že se jí v popsaném rozsahu dopustil právě stěžovatel. Nezaměnitelnost stěžovatele jako konkrétní a určité osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti byla jednoznačně dána jeho jménem, příjmením, akademickým titulem a funkcí soudce konkrétního soudu, což ostatně stěžovatel nikterak nezpochybnil. Ústavní soud po zjištění, že státní zástupce přezkoumal stížností napadené rozhodnutí policejního orgánu, se se vznesenými námitkami vypořádal, v reakci na ně vyložil, na základě jakých zjištění měly orgány činné v trestním řízení za zcela prokázané, že osoba stěžovatele nebyla zaměněna za osobou jinou, a ve svém usnesení již uvedl správné údaje o stěžovatelově datu narození a bydlišti, dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nenasvědčují libovůli orgánů činných v trestním řízení při rozhodování a tvrzenému porušení práv stěžovatele zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. března 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu