Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 696/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.696.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and procedural defects.

Numero d'incarto III.ÚS 696/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint without a hearing due to severe procedural defects, primarily the absence of mandatory lawyer representation. The petitioner submitted the complaint personally despite declaring representation, ignoring prior warnings and a history of similar inadmissible filings. The court ruled that repeated submission of defective complaints without counsel violates the principle of effective judicial protection and constitutes an abuse of process.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation is inadmissible, and repeated submission of defective complaints without counsel constitutes an abuse of process warranting dismissal without further examination.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility abuse of process procedural defects effective judicial protection Constitutional Court legal representation requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou fyzické a právnické osoby povinny nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
článek 4 Ústavy ČR
článek 4 Ústavy ČR, článek 36 odst.
článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
článek 4 Ústavy ČR, článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. prosince 2011 sp. zn. 2 Aps 7/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 2. 2012 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2011 č. j. 10 Ca 151/2009-104.

Dříve, než mohl rozhodnout ve věci samé, musel Ústavní soud prověřit, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky vymezené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost vykazuje celou řadu vad, jež jejímu projednání brání.

Podstatnou formální vadou projednávané ústavní stížnosti je absence stěžovatelova právního zastoupení. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou fyzické a právnické osoby povinny nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. V záhlaví návrhu stěžovatel deklaruje, že je "povinně zastoupen ČAK určeným advokátem". Tento advokát však není blíže označen, k podání není připojena plná moc, jíž by stěžovatel určitého advokáta k zastupování před Ústavním soudem zmocňoval. Naopak z obsahu i z formy podání stěžovatele je zjevné, že je navrhovatel sepsal sám; podání je obtížně srozumitelné, nepřehledné, obsahuje laické výrazivo a expresivní hodnotové soudy jako "stupidní úvahy a vývody Nejvyššího správního soudu".

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal desítky ústavních stížností, přičemž ve většině případů nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V řadě případů stěžovatel v rozporu se skutečností deklaroval, že mu byl k zastupování před Ústavním soudem určen advokát postupem dle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1992 Sb., o advokacii. Následně byl stěžovatel vyzýván k odstranění vad podání a poučován o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta (srov. kupř. řízení

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

či

II. ÚS 1778/10

, http://nalus.usoud.cz). Mnoho stěžovatelových ústavních stížností přesto muselo být odmítnuto z důvodu, že ani v dodatečné lhůtě vadu spočívající v absenci právního zastoupení neodstranil.

Lze shrnout, že navrhovatel podává opakovaně Ústavnímu soudu návrhy, které pro nedostatek formy nejsou věcně projednatelné; poučení Ústavního soudu o náležitostech ústavní stížnosti navrhovatel sveřepě ignoruje a navzdory mnoha desítkám odmítnutých ústavních stížností činí další a další podání, zatížená stejnými vadami.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích (k tomu srov. stěžovateli známá usnesení

sp. zn. II. ÚS 2200/10

,

III. ÚS 915/10

či

IV. ÚS 2991/10

). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat požadavek, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než při řádném zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího (stejného) poučení neefektivním a formalistickým.

V případě stěžovatele má podávání vadných návrhů až obsedantní ráz. Takovýto litigiózní přístup některých stěžovatelů zatěžuje obecnou justici i Ústavní soud, a ve svém důsledku vede k oslabení a menší účinnosti soudní ochrany, kterou ústavní pořádek předpokládá (srov. článek 4 Ústavy ČR, článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Opětovné vyzývání stěžovatele k odstranění vad jeho podání se tudíž jeví nejen jako nadbytečné, ale jako škodlivé, podporující stěžovatele v jeho šikanózních a obstrukčních postupech.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro vady podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, aniž by se zabýval dalšími tvrzeními či návrhy stěžovatele či by jej vyzýval k odstranění dalších četných vad.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2012

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj