Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal filing requirements and lack of lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because the filing failed to meet formal requirements under the Constitutional Court Act. The applicant, a lawyer, submitted the complaint without a valid signature certificate and without the mandatory representation by a lawyer, despite prior warnings and experience in similar proceedings. The Court ruled that the statutory sixty-day deadline is sufficient and that extending it would unfairly advantage the applicant over others who filed compliant complaints within the legal timeframe.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. a); § 72: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint that fails to meet formal requirements, and the statutory filing deadline is sufficient without exceptional extensions to prevent unfair advantage.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky JUDr. M. K., zastoupené JUDr. Václavem Plachým, advokátem se sídlem Mahulenina 19, Praha 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 39 C 321/2010-123 ze dne 7. 7. 2011 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 334/2011-149 ze dne 25. 10. 2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 1. 2012 elektronicky bez podpisu, s neplatným certifikátem, který nebyl vydán akreditovaným poskytovatelem, doplněném originálem podání dne 1. 2. 2012, napadla usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 39 C 321/2010-123 ze dne 7. 7. 2011 a potvrzující usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu č. j. 10 Co 334/2011-149 ze dne 25. 10. 2011, jimiž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky na náhradu škody v částce 40.000.000,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka se označenými rozhodnutími cítila být dotčena ve svém právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 Ústavy České republiky.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla stěžovatelka přípisem ze dne 2. 2. 2012 vyzvána k odstranění jejích vad ve lhůtě 20 dnů s tím, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude její návrh odmítnut. Navrhovatelka byla výslovně poučena o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem na základě speciální plné moci, a to již od samého počátku řízení, z čehož vyplývá nutnost, aby i samotný návrh na zahájení řízení byl sepsán zvoleným advokátem.
Výzvu stěžovatelka obdržela oproti podpisu dne 17. 2. 2012, lhůta k odstranění vad podání pak marně uplynula dne 8. 3. 2012. V určené lhůtě byla Ústavnímu soudu doručena pouze plná moc udělená JUDr. Václavu Plachému a stěžovatelčin průvodní dopis, další vady podání odstraněny nebyly.
Ústavní soud zdůrazňuje, že zákonná šedesátidenní lhůta stanovená § 72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V případě stěžovatelky navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že v řízení před Ústavním soudem vystupovala již v několika případech, a to jako právní zástupce stěžovatelů, nebo sama v pozici stěžovatelky. Navrhovatelka, která je advokátkou, byla přitom opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, včetně sepisu samotné ústavní stížnosti zvoleným advokátem. Naposledy byla o tomto poučena necelé čtyři měsíce před podáním projednávaného návrhu, a to v řízení vedeném u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 2329/11
, jež bylo nakonec skončeno dne 4. 10. 2011 vydáním usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky pro neodstranění vad podání.
V nyní řešené věci bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vadu odstranila, resp. aby další její podání již vytýkané vady neobsahovalo. Přístup navrhovatelky v tomto směru nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Ústavnímu soudu s ohledem na výše uvedené tedy nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj