Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3144/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3144.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending appeal at Supreme Court.

Numero d'incarto I.ÚS 3144/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by three individuals against lower court rulings regarding property restitution. The applicants argued for the annulment of decisions where they failed as plaintiffs, but the Court noted a pending appeal at the Supreme Court against the same contested judgment. The Court ruled the complaint inadmissible because the Supreme Court's appeal represents the final legal remedy, making the constitutional review premature and violating the principle of legal certainty.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, as the Constitutional Court may only intervene after the final ordinary court decision is rendered.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies premature constitutional complaint Supreme Court appeal legal certainty principle subsidiarity of constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
S ohledem na tyto závěry je podaný návrh nepřípustný, který usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudce zpravodaj odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. V. Š., 2) Mgr. M. K. a 3) J. H., všech zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2011, čj. 10 C 170/95 - 485, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 6. 2011, čj. 12 Co 133/2011 - 513, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 10. 2011, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o vydání nemovitostí, ve kterém jako žalobci neuspěli.

Dotazem u Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že dne 12. 1. 2012 bylo podáno dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 6. 2011, čj. 12 Co 133/2011 - 513, tedy proti rozsudku, který stěžovatelé napadli touto ústavní stížností. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 28 Cdo 1226/2012.

Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci omezovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je předčasný, a tudíž nepřípustný. Předmětná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecných soudů, z nichž shora označený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je dovolání podané k Nejvyššímu soudu, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to vážný zásah do kompetence Nejvyššího soudu, jako nejvyššího článku soustavy obecných soudů České republiky, při jeho rozhodování o dovolání, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na tyto závěry je podaný návrh nepřípustný, který usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudce zpravodaj odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2012

František Duchoň

soudce Ústavního soudu