Constitutional Court annuls lower court ruling for failing to reduce exexecutor fees due to voluntary debt payment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled a lower court decision and an exexecutor's order that failed to reduce enforcement costs. The applicant argued that paying the debt voluntarily before forced execution should lower the exexecutor's fee, citing established case law. The Court agreed, ruling that the lower court erred by not applying the statutory reduction for voluntary performance, thereby violating the applicant's right to a fair trial and property protection.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb.; voluntary performance of debt before forced execution entitles the obligor to a reduction of the exexecutor's fee, even below the statutory minimum, and failure to apply this established principle violates constitutional rights to a fair trial and property protection.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Určení odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 14. února 2012
sp. zn. II. ÚS 3218/10
ve věci ústavní stížnosti L. Č. proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 105 Nc 16424/2007-35 ze dne 31. srpna 2010, jímž nebylo vyhověno stěžovatelčiným námitkám, a příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, Husova 8a, Brno, k úhradě nákladů exekuce č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010.
Výrok
Usnesení Městského soudu v Brně č. j. 105 Nc 16424/2007-35 ze dne 31. srpna 2010 a příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010 se zrušují.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. listopadu 2010, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými jí byla uložena povinnost k zaplacení nákladů exekuce. Tvrdí, že jimi bylo porušeno právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy.
Stěžovatelka tvrdí, že svoji povinnost zaplatit částku 13 732 Kč, k níž byla vyzvána soudním exekutorem, ve stanovené lhůtě splnila. Přesto však byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce v nesnížené podobě. Tento příkaz byl sice Městským soudem v Brně zrušen, dalším příkazem k úhradě nákladů exekuce však nedošlo k žádné změně a znovu byly náklady exekuce vyčísleny v nesnížené výši a městský soud tentokrát včas podaným námitkám nevyhověl, přičemž se však dostatečně nevypořádal s argumenty stěžovatelky, podloženými judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatelka cituje závěry nálezů
sp. zn. Pl. ÚS 8/06
ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) a
sp. zn. II. ÚS 1994/09
ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495) a tvrdí, že dikce ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále jen "exekuční tarif") není absolutní. Vyplývá z ní, že odměna podle odstavce 1 je nejméně 3 000 Kč, a nikoli, že je to nejmenší možná odměna, kterou nelze nijak zkrátit v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu. Smyslem ustanovení § 6 exekučního tarifu je, aby měl soudní exekutor za provedení bagatelní exekuce zaručenu minimální odměnu. Ustanovení § 11 odst. 1 exekučního tarifu má ovšem jiný účel, a to reflektování skutečnosti, že exekutor nemusel exekuci provést. V tom případě má nárok na 50 % odměny, ať byla původně jakkoli vysoká. Shodný názor zastává dle stěžovatelky i výklad exekučního tarifu obsažený v komentářové literatuře [viz Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, str. 525].
Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně nařídil dne 3. 12. 2007 k návrhu oprávněného Dopravního podniku města Brna, a. s., exekuci na majetek stěžovatelky pro soudně přiznanou pohledávku ve výši 1 012 Kč s příslušenstvím, náklady předchozího řízení a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, který stěžovatelku vyzval k dobrovolnému plnění, což tato ve stanovené lhůtě učinila. Soudní exekutor poté vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, který soud k námitkám stěžovatelky zrušil a soudnímu exekutorovi uložil, aby předložil rozpis všech podstatných úkonů, které ve věci učinil. Nato soudní exekutor vydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, napadený touto ústavní stížností, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit náklady exekuce v částce 12 120 Kč, a to odměnu exekutora ve výši 3 000 Kč, náhradu za hotové výdaje, ztrátu času a doručení písemností 3 500 Kč a daň z přidané hodnoty 1 300 Kč a náklady oprávněného 4 320 Kč. Soudní exekutor odůvodnil své rozhodnutí ustanovením § 87 odst. 3 exekučního řádu a ustanoveními § 5 a 6 exekučního tarifu. K vyčíslené odměně exekutora uvedl, že v průběhu exekučního řízení učinil řadu úkonů směřujících k zjištění majetku stěžovatelky a vymožení pohledávky. Jeho odměna činí 3 000 Kč plus DPH, která je stanovena v nejnižší možné výši, a tuto již nelze dále krátit.
O námitkách stěžovatelky rozhodl Městský soud v Brně dalším napadeným rozhodnutím tak, že námitkám nevyhověl, neboť ze strany exekutora neshledal jakékoli pochybení. Konstatoval, že odměna vyčíslená v příkazu exekutorovi náleží, neboť k plnění došlo po podání návrhu na exekuci, přičemž nejde o dobrovolné plnění mimo exekuční řízení, a že paušální odměnu exekutora nelze krátit u příkazů, které byly vydány po účinnosti novely exekučního tarifu provedené vyhláškou č. 330/2008 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Skutkově i právně shodný případ týkající se stejných účastníků řízení Ústavní soud řešil v nálezu
sp. zn. I. ÚS 3219/10
ze dne 15. prosince 2011 (N 214/63 SbNU 467, dostupný též na http://nalus.usoud.cz), jímž ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. Dospěl přitom k závěru, že při rozhodování o výši odměny exekutora nebyly respektovány principy vymezené v nálezu Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 8/06
(viz výše) a v navazující judikatuře Ústavního soudu. Závěry učiněné v označeném nálezu lze aplikovat i na nyní projednávanou věc, přičemž Ústavní soud neshledal důvod se od nich odchylovat.
V nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 8/06
Ústavní soud dovodil, že odměna exekutora by neměla být závislá pouze na výši vymoženého plnění, ale měla by odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Kromě toho by v systému odměňování exekutorů měl být přítomen i jistý výchovný prvek, a proto by mělo být dobrovolné plnění ze strany povinného, pokud k němu dojde až po nařízení exekuce, ale ještě před jejím vynuceným provedením, "oceněno" formou snížení odměny exekutora [obdobně též nálezy
sp. zn. I. ÚS 639/04
ze dne 10. 10. 2007 (N 155/47 SbNU 25),
sp. zn. I. ÚS 752/04
ze dne 31. 10. 2007 (N 175/47 SbNU 337),
sp. zn. III. ÚS 1226/07
ze dne 19. 12. 2007 (N 232/47 SbNU 1021),
sp. zn. II. ÚS 1038/08
ze dne 8. 7. 2008 (N 127/50 SbNU 111),
sp. zn. I. ÚS 2134/09
ze dne 24. 11. 2010 (N 236/59 SbNU 399), dostupné též na http://nalus.usoud.cz]. Tento požadavek platná právní úprava realizuje prostřednictvím ustanovení § 11 odst. 1 exekučního tarifu. V nálezu
sp. zn. II. ÚS 1994/09
ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495) Ústavní soud vyslovil právní názor, že takto krácena by měla být i minimální odměna 3 000 Kč dle § 6 odst. 3 exekučního tarifu, neboť ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění do 31. října 2008, které bylo v těchto řízeních aplikováno, odkazovalo na § 6 jako celek a kromě toho by opačný výklad vedl k popření výše vyložených principů odměňování exekutorů. Tyto závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, je v něm argumentováno tím, že uhrazení dluhu po nařízení exekuce nelze považovat za dobrovolné plnění mimo rámec exekuce. Lze souhlasit s tím, že skutečně nedošlo k plnění mimo rámec exekučního řízení, neboť v tom případě by odměna exekutora byla nulová [viz nález
sp. zn. II. ÚS 1540/08
ze dne 29. 7. 2009 (N 171/54 SbNU 175)], ale okolnost, že stěžovatelka splnila svou povinnost dobrovolně, byť v poslední možný okamžik před nuceným výkonem, je relevantní z hlediska ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění do 31. října 2008. Městský soud sice argumentuje změnou právní úpravy provedenou vyhláškou č. 330/2008 Sb., novelizované znění uvedeného ustanovení však nelze na projednávanou věc aplikovat, neboť dle přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 330/2008 Sb. se exekuční řízení, zahájená a nedokončená do dne nabytí účinnosti této vyhlášky (což je tento případ), dokončí podle exekučního tarifu ve znění účinném do 31. října 2008. Odměna exekutora proto měla být snížena i pod hranici stanovenou v § 6 odst. 3 exekučního tarifu. Jestliže tak soudní exekutor nepostupoval a jeho pochybení nenapravil ani městský soud, došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Nerespektováním nálezů Ústavního soudu vydaných ve stejných věcech byl porušen i čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil.