Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding litigation costs denial.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by GRATO spol. s r.o. against a district court's refusal to award litigation costs. The complainant argued that the lower court's decision was unpredictable and violated fundamental rights, noting they had previously won similar cases against the same defendant. The court found the complaint clearly unfounded because the lower court adequately addressed the issue by considering the complainant's business nature and ability to file multiple claims simultaneously.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding litigation costs are rejected as clearly unfounded when the lower court has sufficiently examined the case without procedural violations.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2011, č. j. 156 EC 242/2009-51, spojené s návrhem na zrušení bodu 1. a 2. § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 484/2000 Sb."), takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení základních práv zaručených zejména článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a to v jeho výroku o nákladech řízení.
Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Ostravě v řízení o žalobě stěžovatele - právního nástupce Dopravního podniku Ostrava, a. s. - pro zaplacení částky 1.008,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, tak, že žalovaná je povinna žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení, tedy ani procesně úspěšnému stěžovateli; soud uvedl, že se na straně stěžovatele nejedná o účelně vynaložené náklady řízení (jak za zaplacený soudní poplatek, tak za náklady za zastoupení advokátem), neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 161 EC 465/2010 rovněž podal žalobu proti téže žalované o zaplacení dlužného jízdného a pravomocným soudním rozhodnutím byla žalobci přiznána jak žalovaná částka spolu s příslušenstvím, tak náhrada nákladů řízení ve výši 8.220,- Kč. Nic tedy stěžovateli - podle soudu -nebránilo v tom, také s přihlédnutím k charakteru sporu, žalovat obě tzv. černé jízdy v jedné žalobě, při stejných nákladech řízení i soudním poplatku.
V podrobně zdůvodněné stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, z níž je citováno i nálezů Ústavního soudu, stěžovatel obsáhle oponuje závěrům obecného soudu; jeho rozhodnutí považuje mj. za nepředvídatelné a uvádí řadu argumentů, podle něj svědčících zejména názoru, že náhrada nákladů řízení mu měla být přiznána v jím požadovaném rozsahu.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. Obecný soud se danou věcí, a to i při rozhodování o nákladech řízení, dostatečně zabýval. Rozvedl důvody - zejména poukazem na předmět činnosti stěžovatele a tedy na jeho možnosti žalovat více pohledávek vůči témuž žalovanému současně - pro které stěžovateli náhradu nákladů nepřiznal. Je nutno v této souvislosti poznamenat, že právě projednávaná ústavní stížnost je typově podobná i rozsáhlé judikatuře Ústavního soudu ve věci společností Bazcom, a. s. (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I ÚS 3679/11), kde Ústavní soud svoje postoje k tomuto typu sporů vyjádřil opakovaně a náležitě.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Proto Ústavní soud odmítl i návrh stěžovatelky podle § 74 zákona o Ústavním soudu na zrušení v záhlaví vymezené části právního předpisu (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu), neboť takovýto návrh je k ústavní stížnosti akcesorický a sdílí její právní osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2012
Vojen Güttler
předseda senátu