Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair trial in drunk driving case due to lack of evidence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court rulings convicting him of a traffic offense. The applicant argued that the courts' finding of intoxication as the cause of the accident violated his right to a fair trial due to insufficient evidence, claiming the accident was solely caused by excessive speed. The court rejected this claim, noting that the evidence chain was logical and unbroken, and that the lower courts correctly established intoxication as the primary cause of the incident.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they merely dispute factual findings without demonstrating a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem v Ostravě, Poštovní 2, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 3. 2011 č. j. 5 T 34/2010-134 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2011 č. j. 6 To 367/2011-168, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, neboť má za to, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel nesouhlasí se skutkovým závěrem obecných soudů, že řídil motorové vozidlo po vědomém požití alkoholických nápojů, přičemž vlivem překročení nejvyšší povolené dopravní rychlosti a požitého alkoholu nezvládl řízení vozidla a způsobil dopravní nehodu. Tvrdí, že tyto skutkové závěry jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a představují svévoli v soudním rozhodování, v důsledku čehož mělo dojít k porušení výše uvedeného ustanovení Listiny.
Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné byl stěžovatel uznán vinným přečinem obecného ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50.000 Kč, případně k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Stěžovateli byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let a byla mu uložena povinnost nahradit poškozené M. A. škodu ve výši 16.967 Kč. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o trestu a nově odsoudil stěžovatele k peněžitému trestu ve výši 35.000 Kč, případně k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Odvolací soud stěžovateli dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že skutkové závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a představují svévoli v soudním rozhodování porušující jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel především nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že příčinou předmětné dopravní nehody bylo jeho ovlivnění alkoholem, ačkoli k této otázce nebyl, dle stěžovatele, proveden jediný usvědčující důkaz. Tvrdí, že příčinou dopravní nehody byla nepřiměřená rychlost. Úvaha obecných soudů o tom, že ovlivnění stěžovatele alkoholem podmínilo nepřiměřenou rychlost jeho jízdy, stěžovatel považuje za absurdní.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není součástí soustavy obecných soudů. Není tedy jeho úkolem zabývat se způsobem poskytování ochrany práva a rozhodováním o vině a trestu za trestné činy, protože to je ústavně právně vymezeným úkolem obecných soudů, pokud jejich postup či rozhodnutí nepředstavují současně porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (srov.
sp. zn. I. ÚS 68/93
, N 17/1 SbNU 123).
Argumentace obsažená v ústavní stížnosti spočívá v pouhé polemice s ústavně akceptovatelnými závěry obecných soudů. Stěžovatel v podstatě jen reprodukuje obsah své předchozí argumentace, kterou již uplatnil v řízení odvolacím a kterou se odvolací soud velmi podrobně zabýval. Ústavní soud nepovažuje za nutné opakovat to, co správně konstatovaly už obecné soudy, a odkazuje na jejich podrobnou argumentaci. Z ní vyplývá, že důkazy provedené v tomto trestním stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, na jejichž základě obecné soudy dospěly k závěru, že je nepochybné, že hlavní příčinou dopravní nehody byla právě podnapilost stěžovatele, a tím i nepřiměřená a nepovolená rychlost jeho vozidla. Obecné soudy tak dospěly (bez důvodných pochybností) k závěru, že stěžovatel svým jednáním jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. V projednávané věci je mezi skutkovými zjištěními, úvahami soudů, jejich právním posouzením, výsledným závěrem o vině stěžovatele a uloženým trestem, logická vazba. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu