Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 104/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.104.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as the right to a fair trial does not guarantee a favorable outcome.

Numero d'incarto III.ÚS 104/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against two criminal court judgments. The applicant argued that the lower courts failed to prove his guilt beyond reasonable doubt and violated his right to a fair trial. The Court determined that the right to a fair trial does not guarantee a favorable verdict or require the courts to accept the applicant's disagreement with their findings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The right to a fair trial does not guarantee a favorable outcome in criminal proceedings, and a constitutional complaint is inadmissible if the applicant merely disagrees with the court's conclusions without evidence of a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint right to fair trial criminal procedure unconstitutional complaint fair trial guarantee Czech Constitutional Court criminal conviction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. V., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem v Litoměřicích, Nerudova 22, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2010 č. j. 29 T 364/2006-387 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2011 č. j. 5 To 338/2010-427, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel podal návrh na zrušení obou shora uvedených rozhodnutí, údajně zasahujících do jeho práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. a nebyl to ani jeho úmysl. Polemizuje s jednotlivými skutkovými zjištěními obecných soudů a uvádí, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl právě on, kdo se dopustil skutku uvedeného v napadených rozhodnutích.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byli stěžovatel a obžalovaná L. I. uznáni vinnými, a to stěžovatel spácháním trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a odst. 3 písm. b) tr. zák. a obžalovaná L. I. pomocí k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zák. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce čtyř let a byla mu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody, způsobené poškozenému J. K., částku 253.824 Kč s příslušenstvím. U obžalované L. I. bylo podle § 24 tr. zák. upuštěno od potrestání. Proti tomuto rozsudku podal odvolání stěžovatel, obžalovaná L. I. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zák. a obžalovaná L. I. pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c), § 247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zák. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce dvou let a byla mu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody, způsobené poškozenému J. K., částku 253.824 Kč s příslušenstvím. U obžalované L. I. bylo podle § 24 tr. zák. upuštěno od potrestání.

Ústavní soud dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu a interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdyby napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že její podstatou je jen opakovaná polemika stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů. Ústavní soud nezjistil v rozhodnutí obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Odvolací soud reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které tento znovu předložil v ústavní stížnosti. Tvrzení stěžovatele o tom, že obecné soudy nerespektovaly zásadní zásady trestního řízení, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a není nutno znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.

Jak plyne z výše uvedeného, Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci došlo k jakémukoli zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Právo na spravedlivý proces (podle čl. 36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohl napadená rozhodnutí zrušit. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu