Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 324/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.324.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding civil contract dispute.

Numero d'incarto III.ÚS 324/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by three individuals against lower court rulings in a civil debt case. The applicants argued that the courts violated their rights under the Charter of Fundamental Rights and the European Convention on Human Rights regarding evidence and contract validity. The court rejected these claims, finding the complaints to be an obvious rehash of factual disputes without new legal arguments, thus ruling them clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are clearly unfounded when they merely reiterate factual disputes or legal conclusions of lower courts without presenting new arguments or evidence.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint obviously unfounded civil contract dispute Charter of Fundamental Rights European Convention on Human Rights rehearing of facts lack of new arguments

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. R., 2. P. R. a 3. J. D., všech zastoupených Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou v Kolíně 3, Politických vězňů 98, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2011 č. j. 32 Co 144/2011-93 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 11. 2010 č. j. 5 C 109/2010-45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé navrhli zrušení shora označených rozsudků vydaných v řízení o zaplacení 255.000,- Kč s příslušenstvím. Podle stěžovatelů obecné soudy jejich věc nesprávně posoudily, na základě zjištěného skutkového stavu dospěly k nesprávnému právnímu názoru, v řízení neprovedly řádné dokazování a napadená rozhodnutí nejsou odůvodněna v souladu se zákonem. Svou polemiku s rozhodnutími uzavřeli tvrzením, že postupem obecných soudů došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadená rozhodnutí jsou dle stěžovatelů také v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Po přezkoumání napadených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je opětovná polemika stěžovatelů se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů.

Tvrzení stěžovatelů o rozporu uvedených rozsudků se zákonem a judikaturou a o jejich protiústavnosti neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z jejich obsahu. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Mělníku zamítl žalobu stěžovatelů, kterou se domáhali proti žalované zaplacení 255.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Potvrdil přitom právní závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi účastníky řízení před obecnými soudy. Okresní i krajský soud řádně a srozumitelně objasnily i své další právní závěry ohledně posouzení otázky bezdůvodného obohacení a nedostatku aktivní věcně legitimace stěžovatele 2. a 3. Obecné soudy obou stupňů vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodily právní závěry, které náležitě a pečlivě odůvodnily. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelů, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry okresního a krajského soudu v konkrétních detailech sporu. V jednotlivostech lze odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí a není třeba z nich zde cokoli opakovat či zdůrazňovat. Pokud stěžovatelé nesouhlasí se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu