Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 267/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.267.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil court procedural errors.

Numero d'incarto IV.ÚS 267/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Novera s.r.o. against lower court rulings regarding a trademark dispute. The applicant argued that courts failed to properly evaluate evidence and violated fundamental rights, but the Supreme Court had already thoroughly addressed these grounds. The Court found no violation of rights because the lower courts correctly determined there was no competitive situation under the Commercial Code.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the Supreme Court has already exhaustively explained the reasons for its decision and the lower courts' reasoning is legally sound.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint rejection clearly unfounded grounds civil procedure review commercial code competition fundamental rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
§ 44 odst. 1 obchodního zákoníku
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Novera, spol. s r. o., IČ 26119374, Psáry 65, zastoupeného JUDr. Vladislavou Růžičkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 45, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. října 2011 č. j. 23 Cdo 1670/2011-850, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009 č. j. 3 Cmo 398/2008-685 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2008 č. j. 32 Cm 154/2006-638, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že dle jeho přesvědčení obecné soudy rozhodly o žalobě, v níž se domáhal ochrany práv vztahujících se k označení jeho obchodní firmy názvem Novera, bez náležitě zjištěného skutkového stavu, při hodnocení nepřihlédly pečlivě ke všemu, co za řízení vyšlo najevo a co uvedl on (jako žalobce a nyní stěžovatel), nehodnotily předložené důkazy v jejich souvislosti a konečně v odůvodněních svých rozhodnutí neuvedly, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily, proč neprovedly i další důkazy žalobcem navrhované a ani proč předložené důkazy nepovažovaly za dostatečné pro prokázání stěžovatelem deklarované újmy, která mu je žalovaným působena. Pro uvedená pochybení se obrátil na Nejvyšší soud s dovoláním, jehož přípustnost opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, když se domníval, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a důvodnost dovolání spatřoval v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 11. 2011 dovolání odmítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah dovolání a rozsudku Vrchního soudu v Praze vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro něž dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustné, když rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli § 237 odst. 3 občanského soudního řádu. V odůvodnění svého rozhodnutí se dovolací soud také vyslovil k obsahu § 44 odst. 1 obchodního zákoníku stanovícího podstatu nekalé soutěže a také k závěrům odvolacího soudu, který s ohledem na zhodnocená zjištění správně dovodil, že mezi účastníky objektivně nešlo o soutěžní situaci - když mezi nimi nešlo o jednání v rámci hospodářské soutěže, jež by splňovalo podmínku generální klauzule citovaného § 44 odst. 1 obchodního zákoníku, a tedy podmínku pro možné konstatování, že mezi účastníky o nekalou soutěž šlo. Na obsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i rozsudku Vrchního soudu v Praze lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu