Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2709/11 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2709.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court rejects request to retry a previously dismissed constitutional complaint due to procedural time limits.

Numero d'incarto II.ÚS 2709/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a request for a new hearing of a previously dismissed constitutional complaint. The applicant argued that the Court had overlooked evidence regarding gambling connections, but the Court found the request inadmissible because it was filed after the statutory sixty-day deadline. The decision rests on the principle that final constitutional rulings cannot be challenged except through specific statutory exceptions, which were not met here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A request for a new hearing of a final constitutional ruling is inadmissible if filed after the statutory time limit has expired.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint procedural time limit inadmissible request final ruling statutory deadline

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 89 of the Constitution
§ 54 para. 2 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 3 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 letter e) of the Act on the Constitutional Court
§ 72 para. 3 of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu R. V., zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Michelská 81, 141 00 Praha 4, na opětovné projednání ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1298/11

, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu došlo dne 13. 9. 2011 podání navrhovatelky, v němž se domáhá opětovného projednání a rozhodnutí ve věci její dřívější ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1298/11

(a nikoli I. ÚS 1291/11, jak navrhovatelka ve svém podání chybně uvádí), která byla usnesením Ústavního soudu,

sp. zn. I. ÚS 1298/11

ze dne 11. 7. 2011, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Navrhovatelka tvrdí, že "z doposud neznámých důvodů Ústavní soud ČR neměl zřejmě k dispozici při rozhodování o dotyčné ústavní stížnosti přílohu č. 7 této stížnosti o propojení předsedy Městského soudu v Praze a dalších osob s organizovaným hazardem, neboť Ústavní soud ČR ve svém usnesení uvedl, že jsme žádné důkazy nepředložili."

Návrh není přípustný.

Ústavní soud považuje v souvislosti s podaným návrhem za nutné konstatovat, že rozhodnutí Ústavního soudu (ať již nálezy či usnesení) jsou konečná a nelze proti nim uplatnit žádné opravné prostředky (srov. čl. 89 Ústavy ve spojení s § 54 odst. 2 a § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soudnictví je tedy vybudováno na zásadě jednoinstančního rozhodování, jehož výsledek nelze pro specifickou povahu a úlohu ústavního soudnictví zvrátit jinými prostředky. Výjimky, kdy Ústavní soud na návrh své rozhodnutí zruší a ve věci rozhodne znovu, jsou stanoveny zákonem o Ústavním soudu (viz §§ 105, 119 tohoto zákona). V posuzované věci se však o uplatnění takového návrhu nejedná.

Dále je třeba zdůraznit, že podle § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na zahájení řízení nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl. Ačkoliv v daném případě Ústavní soud rozhodl usnesením, a nikoli nálezem, což samo o sobě nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) ani v případě, byla-li ústavní stížnost odmítnuta dle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost (viz též Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 168; Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. 1. vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 117), je třeba zkoumat, zda jsou splněny i další podmínky projednání. V posuzované věci však Ústavní soud dospěl k závěru, že identický návrh byl podán po uplynutí lhůty uvedené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu téhož ustanovení, tedy usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 22 Cdo 3295/2010 - 175 ze dne 26. 1. 2011, bylo navrhovatelce doručeno dne 9. 3. 2011. Svoji ústavní stížnost ze dne 26. 4. 2011 podala navrhovatelka včas, avšak svůj nynější návrh podává již po uplynutí šedesátidenní lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout. Z těchto důvodů Ústavní soud tento návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro jeho nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 14. února 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj