Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 149/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.149.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding oral water supply contract dispute.

Numero d'incarto I.ÚS 149/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as manifestly unfounded. The applicant argued that general courts violated constitutional rights by failing to recognize an oral water supply contract, claiming property damage from the utility company's disconnection. The court determined the complaint merely repeated arguments already adjudicated by lower courts without raising any new constitutional issues.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when they merely repeat arguments already decided by ordinary courts without elevating the case to a constitutional level.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal manifestly unfounded oral contract dispute water supply contract ordinary court jurisdiction property damage claim constitutional review scope

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Proto nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.
čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení všech v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť je přesvědčen, že jimi byl porušen čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
čl. 83 Ústavy
Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Petrem Gracíkem, advokátem se sídlem Nový Bydžov, Masarykovo nám. 1144, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 1995, čj. 23 Cm 480/93 - 265, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, čj. 1 Cmo 148/2001 - 307, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2003, čj. 32 Odo 991/2002 - 334, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2004, čj. 42 Cm 28/2004 - 26, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, čj. 2 Cmo 121/2005 - 40, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2006, čj. 42 Cm 28/2004 - 66, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2008, čj. 43 Cm 9/2006 - 143, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, čj. 2 Cmo 237/2008 - 203, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011, čj. 23 Cdo 4070/2009 - 242, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení všech v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť je přesvědčen, že jimi byl porušen čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti uvedl, že v řízení šlo o otázku, podle jakých právních ustanovení měla být uzavřena smlouva o dodávce vody, zda stačila forma ústní či byla potřeba forma písemná. Tvrdil, že byla, někdy v lednu 1990, uzavřena pouze ústní smlouva na odběr vody, a to za situace že již od srpna 1989, za souhlasu Vodohospodářské a obchodní společnosti, a. s., vodu odebíral. Podle stěžovatele tak byla uzavřena řádná smlouva na odběr vody a činností Vodohospodářské a obchodní společnosti, a. s., která mu dodávku vody zastavila, mu vznikla majetková škoda. Obecné soudy tak jeho právu upřely ochranu na úkor ochrany práva jiného. Z jejich postupu je stěžovatel rozladěn a pociťuje nespravedlnost.

Z ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že předmětem řízení před obecnými soudy, jehož pokračováním bylo i řízení obnovené, bylo prokázání uzavření ústní smlouvy na dodávku vody.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a věc posuzovat z hledisek běžné zákonnosti. Pouze pokud by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout.

Po seznámení s obsahem stěžovatelových námitek a jejich konfrontací s textem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel jejím prostřednictvím předkládá totožné argumenty, které již uplatnil v řízení před obecnými soudy a s nimiž se již tyto soudy vypořádaly. Jejich opakováním a pokračováním v nekončící polemice (ve věci byla povolena též obnova řízení) o otázce, zda byla mezi stěžovatelem a žalovanou Vodohospodářskou a obchodní společností, a. s., uzavřena ústní či písemná smlouva o dodávce vody či nikoli, se tak obrací na Ústavní soud jako na další instanci v systému obecného soudnictví. V ústavní stížnosti přitom neuvedl nic, co by podstatu věci posouvalo do ústavněprávní roviny. Jeho argumenty jsou tak jen projevem nesouhlasu s rozhodnutím obecných soudů o tom, že v řízení se mu nepodařilo prokázat, že by mezi účastníky byla uzavřena písemná či ústní smlouva o dodávce vody do jeho keramické dílny. Pokud tedy žalovaná odpojila přípojku vody k jeho dílně, neporušila tím žádnou povinnost uloženou jí zákonem či smlouvou. Proto tedy neodpovídá za škodu, stěžovateli eventuálně vzniklou, v souvislosti s odpojením přípojky. Závěrům dovolacího soudu nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout.

S ohledem na výše uvedené nedošlo ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, o čemž svědčí i skutečnosti, že věc prošla celkem 2x řízením před obecnými soudy všech stupňů. Závěry soudů, ve věci rozhodujících, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování a Ústavní soud v nich neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele. Proto nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu