Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of mandatory legal representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding a specific legal matter. The applicant, who had filed over 150 previous complaints without legal counsel, failed to comply with statutory formalities requiring mandatory legal representation and proper drafting. The court determined that repeated prior warnings and the applicant's history made the lack of formal compliance intentional and justified dismissal under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant has previously been warned about formal defects and fails to correct them, even if the warning was not issued in the specific current proceeding.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. P. Ch., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 20 Co 466/2011-151 ze dne 18. 10. 2011 a Obvodního soudu pro Prahu 2 čj. 19 C 80/2008-138 ze dne 15. 6. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že návrh navrhovatele, který nebyl sepsán advokátem, nesplňuje ani další náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatel od roku 1997 podal 160 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl vyzván k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu byl již navrhovatel seznámen např. v usnesení
sp. zn. III. ÚS 3237/11
ze dne 21. 11. 2011).
Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj