Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 216/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.216.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil procedure appeal admissibility.

Numero d'incarto I.ÚS 216/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's dismissal of her appeal. The applicant argued that the proceedings violated her right to a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Rights and freedoms. The Court determined the complaint was clearly unfounded because the lower court correctly applied transitional provisions to deny the appeal's admissibility based on the timing of the judgment.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as clearly unfounded when the Constitutional Court finds no violation of fundamental rights or freedoms based on the facts of the case.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded transitional provisions civil procedure admissibility of appeal fair trial rights Supreme Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb.
e), § 74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. II. bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.
§ 238a občanského soudního řádu
a § 238a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (včetně zákona č.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 2. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky J. Z., zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. listopadu 2011 č. j. 20 Cdo 3636/2011-263, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaného rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud odmítl její dovolání, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 25. ledna 2011 č. j. 22 Co 9/2008-225, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách o nařízení výkonu rozhodnutí. Uvedla, že se postupem a rozhodnutím dovolacího soudu cítí dotčena v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a poněvadž k odmítnutí dovolání došlo uplatněním ustanovení čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., navrhla současně jeho zrušení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení, kterým Nejvyšší soud odmítl dovolání pro jeho nepřípustnost, zásah do práva, jehož se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně s poukazem na čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž došlo ke změně občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) konstatoval, že podle uvedeného přechodného ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. a § 238a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (včetně zákona č. 7/2009 Sb.), není dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přípustné s ohledem na dobu vydání napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dne 25. ledna 2011, což je po skončení účinnosti (tj. po 30. červnu 2009) dříve platného ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) až f), umožňujícího mj. podat dovolání i proti rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Návrhem na zrušení dovolacím soudem použitého přechodného ustanovení, vztahujícího se k předmětné věci, se po odmítnutí ústavní stížnosti pro její neopodstatněnost nelze zabývat [§ 64 odst. 1 písm. e), § 74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Nutno dodat, že od 1. 7. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., čímž došlo ke změně občanského soudního řádu - v obsahu § 238a tak, že již s přípustností dovolání proti rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nepočítá a možnost takového dovolání tedy nezakotvuje. Proto pro absenci předmětného ustanovení nebylo dovolání stěžovatelky shledáno přípustným, když ani použití čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb. jeho podání neumožňovalo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu