Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 227/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.227.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil appeal dismissal as non-justiciable.

Numero d'incarto IV.ÚS 227/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint challenging the dismissal of a civil appeal. The lower courts ruled the appeal untimely, and the applicant argued this violated his right to court protection. The Court determined it lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings or legal interpretations made by ordinary courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court protects constitutional order but does not act as a higher instance for general courts, meaning it cannot review factual findings or non-constitutional legal interpretations.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint jurisdiction limits ordinary courts right to court non-justiciable civil procedure timeliness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
Article 81 of the Constitution
Article 82 of the Constitution
Article 83 of the Constitution

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Šoubou, advokátem se sídlem na adrese Brno, Cihlářská 19, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2011 č. j. 8 Co 1682/2011-129 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. června 2011 č. j. 26 E 1551/2008-121, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 23. ledna 2012, stěžovatel podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

Z ústavní stížnosti a připojených příloh se zjišťuje, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 24. června 2011 č. j. 26 E 1551/2008-121 rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Českých Budějovicích proti stěžovateli jako povinnému tak, že dovolání ze dne 10. května 2010, doplněné podáním ze dne 10. června 2011, se odmítá z důvodu jeho opožděného podání. K odvolání podanému stěžovatelem Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2011 č. j. 8 Co 1682/2011-129 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že usnesení krajského soudu ze dne 17. března 2009 "na listě 26", tj. č. j. 8 Co 571/2009-26, bylo stěžovateli doručeno dne 7. dubna 2009. Pokud stěžovatel dovolání podal u krajského soudu dne 10. května 2010 a okresnímu soudu jej k výzvě upřesnil a doplnil dne 17. června 2011, jedná se o úkon opožděný, který byl okresním soudem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 1 o. s. ř. správně odmítnut.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s napadenými rozhodnutími s tím, že dle jeho názoru dovolání podal včas a proto jsou vydaná rozhodnutí nezákonná. Nečinnost okresního soudu je pak zastřena nelegitimními akty okresního soudu a je zde proto dán důvod k zásahu Ústavním soudem.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, vedou k závěru, že ústavní stížnost je nedůvodná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaného práva, neshledal. Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a vydaná rozhodnutí jsou pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry, které vyvodily obecné soudy a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Odvolací soud se přitom ztotožnil se závěry, které ve věci učinil soud prvního stupně a dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, když podané dovolání stěžovatele v souladu s ustanovením § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzeného základního práva stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 31. ledna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu