Constitutional Court dismisses constitutional complaint against judge's assistant issuing enforcement order as non-justiciable.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by REAMER s.r.o. against lower court decisions where a judge's assistant issued an enforcement order. The applicant argued this violated her rights because the assistant lacked authority to decide on enforcement, citing specific statutory interpretations. The Court rejected this, ruling that the Constitutional Court is not a regular appellate instance and cannot review simple legal interpretations absent extreme excesses.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court of the Czech Republic does not review the interpretation and application of simple law unless there is an extreme excess exceeding the constitutional prohibition of arbitrariness.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky REAMER s. r. o., IČ: 27595846, se sídlem Dr. Steinera 34, 272 01 Kladno, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Renoirova 624, 152 00 Praha 5, adresa pro doručování: Francouzská 4/17, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18 byla nařízena exekuce na majetek navrhovatelky, jejímž provedením soud pověřil soudního exekutora (výrok I. a II. rozhodnutí). K podanému odvolání navrhovatelky Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 citované rozhodnutí potvrdil. Ve svém odůvodnění se neztotožnil s odvolacím tvrzením, dle něhož zákon neopravňuje asistenta soudce vydat rozhodnutí na úrovni prvostupňového rozhodnutí v dané věci.
Předmětná rozhodnutí navrhovatelka napadla ústavní stížností. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle jejího přesvědčení vydal-li v daném případě usnesení o nařízení exekuce asistent soudce, je nicotné z důvodu jeho vydání absolutně věcně nepříslušnou osobou. Tento svůj názor navrhovatelka opírá o interpretaci § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 121/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v níž vychází z toho, že asistent soudce je oprávněn provádět úkony v řízení o nařízení exekuce. Tudíž, jak se navrhovatelka domnívá, nikoliv o nařízení exekuce rozhodovat. Tato distinkce, jež je tenorem celého obsahu ústavní stížnosti, vyplývá podle navrhovatelky i z obsahu vyhlášky č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V důsledku tohoto svého náhledu navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti v záhlaví označených rozhodnutí, následně je nálezem zrušil a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další).
Tak tomu ve věci navrhovatelky, která proti vlastnímu obsahu rozhodnutí o nařízení exekuce ani nebrojí, očividně není. Nutno uvést, že na její stížnostní námitky dostatečně reagoval již Krajský soud v Praze v napadeném usnesení, pročež na obsah jeho odůvodnění postačí odkázat. Interpretace jím provedená nevykračuje z rámce aplikovaného práva, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 303/04
,
III. ÚS 677/07
,
IV. ÚS 1181/07
), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
).
Proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], čímž se návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení stal bezpředmětným. Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 31. ledna 2012
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu