Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 147/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.147.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to pending appeal violating exhaustion of remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 147/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by General Factoring a.s. against lower court rulings on the suspension of their enforceability. The applicant simultaneously filed an appeal to the Supreme Court, arguing for precautionary measures, which the Court found violated the principle of exhaustion of legal remedies. Consequently, the Court declared the complaint inadmissible under Section 43(1)(e) of the Constitutional Court Act because the proceedings were not yet definitively concluded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Section 72(3) of the Constitutional Court Act; Section 75(1) of the Constitutional Court Act: The principle of subsidiarity requires the exhaustion of all procedural means, including appeals, before a constitutional complaint can be entertained, rendering simultaneous filing inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint subsidiarity principle inadmissible complaint procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatelky GENERAL FACTORING, a. s., Košická, Bratislava, Slovenská republika, právně zastoupené advokátem Mgr. Jánem Gajanem, Vlašimská 13/1876, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2011 č. j. 8 Cmo 62/2011-306 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011 č. j. 14 Cm 180/2010-218, o odkladu vykonatelnosti napadených usnesení, žádosti o přednostní projednání a náhradě nákladů právního zastoupení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 16. 1. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

II. Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že si stěžovatelka souběžně s ústavní stížností podala též dovolání k Nejvyššímu soudu, a to z důvodu opatrnosti.

Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy navrhovatelé jsou povinni vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem cit. zákona. Podali-li stěžovatelé ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jejich náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity.

Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhověno či nikoliv. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení III. ÚS 101/95, Sb.n.u., sv. 4, str. 351, příp. dosud nepublikované usnesení IV. ÚS 178/06,

IV. ÚS 560/07

(vše dostupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj