Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3421/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3421.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for procedural defects and inadmissibility regarding concluded proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 3421/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. P. against procedural delays in a civil case. The applicant's lawyer failed to provide sufficient legal arguments, and the request to continue a trial that had already concluded was deemed nonsensical and legally inadmissible. Consequently, the court ruled that the complaint violated no constitutional rights and dismissed it under specific statutory provisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a), d), e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it lacks legal arguments, targets a concluded proceeding, or requests actions impossible after final judgment.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility procedural defects in petition concluded proceedings review impossible relief request mandatory lawyer representation statutory time limits procedural delay claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem, AK se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 41 C 424/2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že "[v] řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 424/2008 bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod". Ústavnímu soudu dále navrhl, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal "bez průtahů pokračovat v řízení vedeném pod čj. 41 C 424/2008".

II. Skutkový děj a průběh řízení před obecnými soudy netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení známy.

III. V prvé řadě je třeba poznamenat, že ač byl stěžovatel zastoupen advokátem, návrh balancoval na samé hraně srozumitelnosti nebo - lépe řečeno - v řadě požadavků ocital se až za ní. Odůvodnění ústavní stížnosti neobsahovalo žádné ústavněprávní argumenty a navíc postrádalo jakékoli styčné body s jejím petitem, pročež nebylo zcela a bez pochyb patrno, které věci se návrh týká, tak jak to požaduje ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Bylo též nejasné, zda stěžovatel vskutku předkládá Ústavnímu soudu právě a jen ta stížnostní žádání, jež formuloval v petitu návrhu, nebo zda navrhuje též zrušení rozhodnutí, jež byla obecnými soudy v jeho věci vydána. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele i jeho zástupce k odstranění vad návrhu, na což však bylo reagováno pouze částečně (tj. doložením plné moci); stěžovatelův zástupce uvedl pouze, že "klient na podané ústavní stížnosti trvá". Z řečeného plyne, že vady ústavní stížnosti nebyly ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odstraněny. Se smutkem lze konstatovat, že účel povinného zastoupení stěžovatele advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) v projednávané věci naplněn nebyl.

Z petitu ústavní stížnosti bylo s určitými obtížemi (násobenými mimoběžným odůvodněním návrhu) možno dovodit, že se stěžovatel domáhal přezkumu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 424/2008. Návrh, aby Ústavní soud tomuto soudu přikázal v uvedeném řízení bez průtahů pokračovat, je však zjevně nesmyslný, neboť řízení před soudem prvního stupně bylo ukončeno vydáním rozsudku ze dne 7. 9. 2009 čj. 41 C 424/2008-44, který byl posléze potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2001 čj. 30 Co 60/2010-74.

Stížnostní žádání, na základě něhož by měl Ústavní soud přikázat nalézacímu soudu, aby pokračoval v řízení již pravomocně ukončeném, je navíc materiálně návrhem na obnovu řízení, a tudíž návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud - slovy zákona o Ústavním soudu - příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].

Z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález

sp. zn. IV. ÚS 391/07

dostupný na http://nalus.usoud.cz) ve vztahu k druhému petitorně formulovanému požadavku plyne, že ústavní stížnost směřující proti průtahům řízení, jež již bylo pravomocně ukončeno, je návrhem nepřípustným [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Možnost znovuotevření sporu před nalézacím soudem mohla by se odvinout pouze od zrušení rozsudku nalézacího a odvolacího soudu; takový požadavek však stěžovatel ani po výzvě Ústavního soudu nepřednesl. Na okraj možno jen poznamenat, že i v případě jeho předložení šlo by o návrh opožděný [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], neboť k doručení rozsudku Městského soudu v Praze čj. 30 Co 60/2010-74 do rukou stěžovatelova zástupce došlo dávno před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti kogentně stanovené § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Existence dovolacího řízení zastaveného usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011 čj. 30 Cdo 4094/2010-87 pro nedoložení řádného zastoupení dovolatele (nyní stěžovatele) nemohla by mít ve vztahu k závěru o opožděnosti ústavní stížnosti žádný význam, neboť citované rozhodnutí dovolacího soudu nebylo rozhodnutím o odmítnutí dovolání z důvodů závisejících na soudním uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Ani toto usnesení dovolacího soudu stěžovatel výslovně zrušit nenavrhl. Protože je však v ústavní stížnosti byť okrajově zmínil (s nikterak neodůvodněným tvrzením, že jde o rozhodnutí nesprávné) a k ústavní stížnosti kopii toho rozhodnutí předložil, přezkoumal Ústavní soud i stěžovatelovo tvrzení o nesprávnosti postupu Nejvyššího soudu. Nic protiústavního však na průběhu dovolacího řízení a na rozhodnutí dovolacího soudu neshledal, pročež zmíněné holé stěžovatelovo tvrzení odmítl jako zjevně neopodstatněné; na správně Nejvyšším soudem formulované důvody, pro něž bylo (a musilo být) dovolací řízení zastaveno, Ústavní soud odkazuje.

Každý z důvodů shora vyložených postačoval k závěru o nutnosti rozhodnout, jak jest ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Návrh byl proto odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), d) a e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu