Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory formal requirements and lack of legal representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding the denial of a legal fee waiver. The applicant argued that the Supreme Administrative Court's decision violated her rights, but the Court found the complaint formally defective as it was not drafted by a lawyer and lacked the required decision document. The Court ruled that repeated prior warnings to the applicant regarding these formalities justified the dismissal without further individual instruction.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if it fails to meet statutory formal requirements, particularly the mandate of a lawyer and the attachment of the decision, especially when the applicant has been previously warned of these deficiencies.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu T. R., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu Brno ze dne 14. 9. 2011 č.j. 6 Ads 103/2011-97, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť má výhrady vůči postupu, kterým jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že návrh navrhovatelky nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu; zejména nebyl sepsán advokátem a nebylo přiloženo rozhodnutí, kterého se návrh týká. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 2007 již několik ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla vyzývána k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovatelce, která byla Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byla navrhovatelka seznámena např. v usnesení
sp. zn. I. ÚS 3019/11
). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj