Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3719/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3719.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding appeal admissibility and judicial review scope.

Numero d'incarto IV.ÚS 3719/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint without a hearing, finding the applicant's claims clearly unfounded. The applicant argued that lower courts failed to conduct evidence, but the Supreme Court correctly ruled such objections irrelevant to appeal admissibility under the Civil Procedure Code. The Court further held that the Regional Court's interpretation of the law did not constitute an unconstitutional excess of discretion or a violation of the principle of judicial independence.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the applicant fails to raise specific legal objections or when the lower court's interpretation of law does not amount to an unconstitutional excess of discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal appeal admissibility criteria excess of discretion judicial independence interpretation of law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 237 odst. 1 písm. a), odst. 3 o. s. ř.
To přímo ze zákona, z pohledu § 237 odst. 1 písm. a), odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném po 1.
§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.
Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatele evidentně nebylo na základě předložených skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno posoudit jako (ne)přípustné (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), resp.
§ 241a odst. 3 o. s. ř.
Poněkud jinak vyjádřeno, nelze zde efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst.
§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 182/05
Constitutional Court partially allows appeal against Supreme Court's dismissal of appeal due to procedural defects.
I. ÚS 2030/07
Constitutional Court allows appeal against Supreme Court's dismissal of appeal for procedural violation of fair trial rights.
I. ÚS 2884/08
Constitutional Court partially allows appeal, overturning Supreme Court's dismissal of appeal on procedural grounds.
I. ÚS 1452/09
Constitutional Court allows compensation claim against state for rent regulation damages violating property rights.
IV. ÚS 2117/09
Constitutional Court voids Supreme Court ruling for violating fair trial rights by ignoring procedural defects.
III. ÚS 126/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts wrongly applied restitution blocking rules regarding property transfer.
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
IV. ÚS 221/04
Constitutional Court partially allows constitutional complaint, striking down state cost order due to procedural delays.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
IV. ÚS 1181/07
Constitutional Court allows father's alimony claim by striking lower court ruling for arbitrary application of family law.
Pl. ÚS 85/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of fair trial rights due to conflicting Supreme Court rulings on mortgage rights.
I. ÚS 192/11
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for violating fundamental rights regarding state compensation amounts.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele F. J., zastoupeného Mgr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem Čs. legií 172, 339 01 Klatovy, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2011 č. j. 30 Cdo 3442/2010-163, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ledna 2010 č. j. 14 Co 599/2009-135 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. dubna 2009 č. j. 7 C 256/2007-109, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a násl. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle blíže rozvedeného odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že obecné soudy neprovedly důkazy stěžovatelem navržené k prokázání jeho tvrzení, což vedlo k zamítnutí žaloby. Stěžovatel konstatoval, že toto pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud, pročež se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak patrno z obsahu odůvodnění napadeného usnesení, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ledna 2010 č. j. 14 Co 599/2009-135 v důsledku toho, že námitky připínající se k dokazování nejsou relevantním dovolacím důvodem. To přímo ze zákona, z pohledu § 237 odst. 1 písm. a), odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném po 1. 7. 2009 [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dle § 237 odst. 1 písm. a), písm. b) o. s. ř. nesvědčil].

Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatele evidentně nebylo na základě předložených skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno posoudit jako (ne)přípustné (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatel ani nezaložil, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních, byť i případně v rovině procesní [§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.]; což shodně dokládá v tomto směru i judikatura Ústavního soudu (kupř. nálezy

sp. zn. II. ÚS 182/05

,

I. ÚS 2030/07

,

I. ÚS 2884/08

,

I. ÚS 1452/09

,

IV. ÚS 2117/09

). Poněkud jinak vyjádřeno, nelze zde efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Pokud tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní (takto procesní) otázky zásadního významu, posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. je vyloučeno. Stěžovatel konečně konkrétní námitky proti uvedenému postupu Nejvyššího soudu v tomto ohledu v ústavní stížnosti ani nevznáší.

V uvedeném rozsahu bylo tudíž nutno posoudit jeho návrh jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohl posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ledna 2010 č. j. 14 Co 599/2009-135 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. dubna 2009 č. j. 7 C 256/2007-109, jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí se podává, že tomu tak ve stěžovatelem kritizované věci není. Interpretace relevantního právního rámce provedená Krajským soudem v Plzni není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

); naopak odůvodnění rozhodnutí na tento výklad dostatečně odkazuje. Úvahy soudu se pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy, pročež lze na obsah odůvodnění předmětného rozsudku odkázat s tím, že kontrapozici vůči nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 192/11

rovněž nezakládá.

V důsledku toho byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu