Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by TEPMPLUM - společenské hry s.r.o. against lower court rulings regarding gambling games. The applicant repeatedly ignored the mandatory requirement for legal representation by an attorney, despite prior warnings in similar cases. The court deemed the repeated demand for individual instruction on this procedural rule ineffective and formalistic, thus refusing to grant an extension of the filing deadline.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: In constitutional proceedings, repeated warnings regarding mandatory lawyer representation constitute sufficient notice, and granting extensions to remedy this defect would circumvent the statutory filing deadline.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti TEPMPLUM - společenské hry s.r.o., sídlem Praha 5, Radlická 49, právně nezastoupené, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2011 ve věci sp. zn. 25 Co 298/2011 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 3. 2011 ve věci sp. zn. 26 C 353/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž měla být porušena ustanovení čl. čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4, čl. 36 odst. 1, 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z mnoha řízení o návrzích, jež stěžovatelka v minulosti Ústavnímu soudu směřovala, vyplývá, že ignoruje povinné zastoupení advokátem (ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), přestože byla opakovaně poučena o této podmínce řízení, stejně jako o postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např.
sp. zn. II. ÚS 1599/10
,
I. ÚS 2032/10
,
III. ÚS 2341/10
,
I. ÚS 2831/10
,
III. ÚS 317/11
a
I. ÚS 3200/11
).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil ve věcech stěžovatelky opakovaně, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud nevyhověl stěžovatelčině žádosti o poskytnutí lhůty k doplnění ústavní stížnosti, neboť by tím byl obcházen institut zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.
Pouze pro úplnost je třeba dodat, že z podstaty věci nebylo možno vyhovět stěžovatelčině návrhu ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj