Constitutional complaint dismissed as untimely; statutory 60-day limit expired regardless of alleged service delay.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a municipal court judgment on alimony. Although the applicant claimed the judgment was improperly served and received it late, the court determined the 60-day filing deadline had already passed by the date of receipt. The court ruled that even if the service delay were accepted, the complaint remained untimely under the strict statutory period.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the sixty-day period from the service of the final procedural act, regardless of alleged delays in service.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Z. B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 15/2011-271 ze dne 23. 3. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 2011 byl Ústavnímu soudu elektronicky doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 18 Co 15/2011-271 ze dne 23. 3. 2011.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná, a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uváděl, že mu napadený rozsudek městského soudu nebyl řádně doručen a že jej obdržel prostřednictvím soudního exekutora až dne 5. 10. 2011. Ovšem i v případě, že by Ústavní soud tuto námitku akceptoval, tzn., že by vycházel z toho, že se stěžovatel o předmětném rozsudku dozvěděl dne 5. 10. 2011, nezbylo by mu než hodnotit ústavní stížnost jako opožděnou, neboť byla podána po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty, jejíž konec připadal na 5. 12. 2011. Ústavní soud proto neměl jinou možnost než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Pouze pro úplnost Ústavní soud podotýká, že stěžovatelem podané dovolání nelze hodnotit jako procesní prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť předmětem řízení před obecnými soudy byla výše výživného, jež má stěžovatel hradit svému synovi, přičemž ve věcech upravených zákonem o rodině není dovolání přípustné [§ 237 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Za daných okolností již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by to nemohlo, vzhledem k tomu že stížnost byla podána opožděně, nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj