Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3773/11 ECLI:CZ:US:2012:3.US.3773.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding legal costs as mere error lacks constitutional violation intensity.

Numero d'incarto III.ÚS 3773/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Bazcom, a.s., against a district court ruling on legal costs. The lower court deemed the plaintiff's claim for attorney fees as procedural costs unnecessary, while the plaintiff argued this interpretation violated their right to a fair trial and legal aid. The court held that mere errors in cost allocation do not constitute a violation of fundamental rights unless they reach a specific intensity of unpredictability or arbitrariness, which was not demonstrated here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding legal costs are inadmissible unless the lower court's interpretation reaches a level of flagrant arbitrariness or unpredictability that violates fundamental rights with significant intensity.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal legal costs allocation attorney fees necessity fundamental rights violation procedural error intensity unpredictability standard Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 Listiny základních práv a svobod
Art. 37 Listiny základních práv a svobod
Art. 26 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Art. 90 Ústavy České republiky
Art. 95 Ústavy České republiky
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Jako takovou ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
IV. ÚS 3259/11
Constitutional Court dismisses appeal against lower court's decision on legal costs as not arbitrary.
III. ÚS 3563/11
Constitutional Court dismisses appeal against court decision on litigation costs as not arbitrary.
III. ÚS 3261/11
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding legal costs as no fundamental rights violation occurred.
III. ÚS 3303/11
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding lawyer fees as procedural costs not violating fundamental rights.
III. ÚS 3505/11
III. ÚS 3603/11
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding legal costs as no fundamental rights violation occurred.
III. ÚS 3681/11
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding attorney fees as mere procedural costs not violating fundamental rights.
III. ÚS 3694/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer fees as procedural costs not violating fundamental rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti společnosti Bazcom, a.s., sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. 7 EC 487/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v její občanskoprávní věci vydaného rozsudku obecného soudu (v nákladovém výroku), a to pro porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), práva na právní pomoc zakotveného v jejím článku 37, práva soutěžitele na podnikání zaručeného článkem 26, jakož i práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a rovněž pro porušení ústavní povinnosti uložené soudu článkem 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy").

Napadeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem zavázal žalovanou N. Š. zaplatit stěžovatelce (žalobkyni coby právní nástupkyni Dopravního podniku města Ústí nad Labem) částku ve výši 1015 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k němu, a na náhradě nákladů řízení přiznal stěžovatelce napadeným výrokem pouze částku 300 Kč, představující zaplacený soudní poplatek. V odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně (a obšírně) vyložil, z jakých důvodů stěžovatelce v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal i požadovanou odměnu za zastoupení advokátem; považoval ji totiž za náklad vynaložený neúčelně.

Ve stejně tak obšírně zdůvodněné ústavní stížnosti, dovolávajíc se soudní judikatury i nálezů Ústavního soudu, stěžovatelka obsáhle oponuje závěrům obecného soudu, jehož rozhodnutí považuje za nepředvídatelné, obsahující prvky libovůle, a snáší řadu argumentů, které podle jejího názoru svědčí tomu, že odměna za zastoupení advokátem představuje naopak náklady řízení vynaložené účelně.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti primárně dovolává - jakožto rozhodného ústavněprávního argumentu - porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jenž zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Toto právo stěžovatelce však upřeno nebylo potud, že se jí dostalo náležitého postavení účastníka řízení a nikterak se nenaznačuje, že neměla možnost využít zákonem stanovených procesních práv; dle odůvodnění rozsudku soud dal stěžovatelce explicite prostor, aby zdůvodnila účelnost zastoupení advokátem, jehož "spornost" tak dal dopředu najevo.

Přitom z čl. 36 odst. 1 Listiny neplyne garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelka za správné pokládá.

Podřaditelné tomuto článku jsou až - v obecné rovině - situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva stěžovatele anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy či zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli.

K otázce náhrady nákladů řízení, o niž jde v dané věci, se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

II. ÚS 130/98

,

I. ÚS 30/02

,

IV. ÚS 303/02

,

III. ÚS 255/05

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Nic z uvedených podmínek pro zásah Ústavního soudu stěžovatelčině ústavní stížnosti nesvědčí. Obecný soud se spornou otázkou nákladů řízení rozsáhle a pečlivě zabýval, jím uplatněné názory jsou logicky předestřené, konzistentní a srozumitelné, a není pochyb, že jsou hájitelné. Tím je vyloučeno, aby mohly být kritizovatelné z nepředvídatelnosti či svévole, jak již dovodil ve stěžovatelčiných zcela shodných věcech Ústavní soud v usneseních

sp. zn. IV. ÚS 3259/11

a

III. ÚS 3563/11

. Tato rozhodnutí ze dne 22. 11. a 13. 12. 2011 jsou stěžovatelce známa, a proto na jejich odůvodnění nyní postačí jen odkázat. Stojí za to zaznamenat, že i v této věci nemá Ústavní soud závěr obecného soudu, že náklady advokátního zastoupení nebyly náklady účelně vynaloženými, za ústavně neakceptovatelný, a to i vzhledem k těm důvodům, na které soud poukázal, včetně kontextuálně ukotvených úvah na téma článku 37 odst. 2 Listiny, podnikatelského zaměření stěžovatele, "hromadnosti" zastoupení, jakož i pouhého "administrativního" obsahu činností zástupce na straně jedné a odborné, rovněž "advokátní", způsobilosti samotného zastoupeného na straně druhé.

Ve shodě se zmíněnými rozhodnutími ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 3259/11

a

sp. zn. IV. ÚS 3563/11

je proto namístě závěr, že se stěžovatelce porušení základních práv a svobod doložit nezdařilo, a že její ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jako takovou ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Zcela shodně rozhodl již Ústavní soud v mnoha dalších (totožných) stěžovatelových věcech, jmenovitě usneseních ze dne 20. 12. 2011,

sp. zn. III. ÚS 3261/11

,

III. ÚS 3303/11

,

III. ÚS 3505/11

,

III. ÚS 3603/11

,

III. ÚS 3681/11

či

III. ÚS 3694/11

, a dalších.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu