Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3858/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3858.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Numero d'incarto I.ÚS 3858/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two applicants against various court decisions. The applicants failed to comply with the statutory requirement to be represented by a lawyer, having previously submitted multiple complaints without counsel. The court ruled that repeated prior warnings and the applicants' own history of non-compliance justified dismissing the current request without further individual instruction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; § 43 para. 1 letters a) and d): The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation, especially when prior warnings and repeated non-compliance demonstrate the applicant's disregard for procedural rules.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural requirements repeated warnings legal counsel obligation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letters a) and d)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Š. S. a 2) M. H., proti celé řadě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a dalších státních orgánů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 21. 12. 2011 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelé navrhli zrušení "dosavadních nezákonných soudních rozhodnutí od 01.07 2003 až do dnešní doby" a namítali podjatost soudců a ostatních státních orgánů. Zároveň stěžovatel uvedl, že vystupuje jako zástupce stěžovatelky M. H. Ústavní stížnost sepsal sám a uvedl způsob, jak mu mají být písemnosti doručovány.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a shledal, že tomu tak není.

Stěžovatelé nerespektovali ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým i právnickým osobám povinnost být v řízení zastoupen advokátem. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé podali od roku 2005 k Ústavnímu soudu na 27 ústavních stížností, z nichž nejméně 17 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyli při řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Z mnoha řízení, vedených k návrhu stěžovatelů před Ústavním soudem, tedy vyplývá, že stěžovatelé byli již opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučováni.

Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení i dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zafixovat poznání, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatelů o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatelů odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu