Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3436/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3436.11.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory legal representation requirement under Constitutional Court Act.

Numero d'incarto IV.ÚS 3436/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because the applicant failed to remove a formal defect regarding mandatory legal representation. The applicant had been previously warned about the requirement to be represented by a lawyer but did not comply within the 30-day deadline despite citing health issues. The court rejected the request for an extension, noting the applicant had filed multiple complaints and thus was not incapacitated from acting.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of legal representation within the prescribed time limit.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory legal representation constitutional complaint admissibility failure to remove defect extension of time limit Constitutional Court Act

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
2011 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatelky T. R., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 66 Co 398/2011-60 ze dne 22. 7. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 15. 11. 2011 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka mimo jiné nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byla stěžovatelka upozorněna přípisem ze dne 23. 11. 2011, jímž jí současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovatelce doručena téhož dne, kdy byla vydána, posledním dnem lhůty tak byl pátek 23. 12. 2011. Stěžovatelka v tento den zaslala Ústavnímu soudu žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, a to s odkazem na (blíže nespecifikované) vážné zdravotní problémy.

Ústavní soud žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, neboť stěžovatelka již byla v minulosti o existenci povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem mnohokrát poučena (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 3588/10

,

IV. ÚS 43/11

,

I. ÚS 3019/11

,

II. ÚS 3018/11

) a lhůta stanovená ve výzvě ze dne 23. 11. 2011 se tak jevila zcela dostatečnou (napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo stěžovatelce dle jejího tvrzení doručeno dne 15. 9. 2011, na obstarání právního zastoupení měla tedy více než tři měsíce). Ostatně ze skutečnosti, že stěžovatelka od okamžiku doručení napadeného rozhodnutí podala další tři ústavní stížnosti (poslední z nich v průběhu lhůty k odstranění vad podání), bylo zřejmé, že se nenacházela ve stavu, který by jí znemožňoval činit procesní úkony, resp. vadu, spočívající v absenci právního zastoupení, odstranit.

Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě vytýkanou vadu neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj