Constitutional Court dismisses appeal claiming trial violated rights to public hearing and defense preparation time.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by V. B. against his conviction for obstructing official decisions and sentencing him to six months in prison. The applicant argued that his rights under Articles 38 and 40 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated due to procedural delays and lack of proper notice regarding a suspended sentence. The court found no violation because the applicant participated in hearings, had adequate time to prepare his defense, and successfully rebutted claims of improper service of documents.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 38 odst. 2 Listiny; Art. 40 odst. 3 Listiny: The Constitutional Court will not intervene if the accused participated in proceedings, had sufficient time to prepare their defense, and the lower courts adequately reasoned their decisions based on evidence.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti V. B., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem AK se sídlem Porážková 1424/20, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011 čj. 7 Tdo 801/2011-16, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011 čj. 3 To 5/2011-141 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010 čj. 3 T 47/2010-125 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označeného rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným trestným činem podle § 171 odst. 1 písm. g) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců, usnesení odvolacího soudu zamítajícího jeho odvolání jako nedůvodné a usnesení dovolacího soudu odmítající podané dovolání pro zjevnou neopodstatněnost.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 47/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. g) tr. zákona, kterého se dopustil tím, že (shrnutě vyjádřeno podle skutkové věty) v období od 4. 9. 2009 do 13. 12. 2009 nenastoupil do Věznice v Ostravě k výkonu trestu odnětí svobody v délce jednoho roku uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Opavě ve věci sp. zn. 19 T 16/2007, kterým byl pravomocně odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona. Okresní soud v Ostravě po provedeném dokazování vzal v úvahu, že stěžovatel věděl o existenci rozsudku Okresního soudu v Opavě, jakož i o výzvě k nástupu odnětí svobody s termínem "ihned", doručené mu dne 25. 8. 2009 do vlastních rukou, a zohlednil i dohodu odkládající tento nástup výkonu trestu do 3. 9. 2009, kterou s jeho vědomím uzavřel s vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Opavě jeho právní zástupce. Pokud pak stěžovatel po tomto datu, nejpozději dne 4. 9. 2009, do výkonu trestu nenastoupil, přestože mu v tom nebránil žádný závažný důvod, a musel být do výkonu trestu dodán až Policií ČR dne 13. 12. 2009, soud jeho jednání kvalifikoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. K námitce obhajoby, že stěžovatel požádal dne 11. 9. 2009 o odklad výkonu trestu, avšak rozhodnutí o této žádosti mu nebylo doručeno, Okresní soud v Ostravě uvedl, že rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 9. 2009 zamítající stěžovatelovu žádost, bylo doručeno na adresu stěžovatele dne 12. 10. 2009 za použití fikce.
K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě potvrdil zákonnost postupu okresního soudu a jeho rozhodnutí označil za správné. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. I dovolací soud potvrdil správnost závěrů nalézacího a odvolacího soudu a zopakoval jejich skutková zjištění s tím, že výhrady uplatněné v dovolání jsou jen opakováním již uplatněné obhajoby, se kterou se jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud v souladu se zákonem přesvědčivě vypořádaly.
V ústavní stížnosti stěžovatel zopakoval za využití argumentů jím uplatněných v rámci obhajoby již v řízení před obecnými soudy, že se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil.
Po seznámení se s připojeným spisem Okresního soudu v Ostravě Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Podle čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítl, má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci byla tato práva porušena. Naopak z vyžádaného trestního spisu Okresního soudu v Ostravě bylo zřejmé, že stěžovatel se osobně účastnil hlavního líčení dne 1. 7. 2010 a dne 3. 11. 2010 (č.l. 79, 121), a v odvolacím řízení veřejného zasedání dne 27. 1. 2011 (č.l. 138); s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil souhlas (č.l. 162). Stěžovatel, od počátku řízení právně zastoupen obhájcem JUDr. Petrem Stoklasem, k věci vypovídal, obhajobě bylo umožněno klást otázky svědkyni A. F., vyjádřit se k ostatním prováděným důkazům, navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení a čerpat opravné prostředky. Nalézací soud ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1, jakož i § 134 odst. 2 tr. řádu, jež jsou v ústavní rovině odrazem ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v odůvodnění svého rozsudku vyložil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a jak reagoval na tvrzení obhajoby. Odvolací a dovolací soud svá rozhodnutí odůvodnily rovněž přiměřeným způsobem.
Argumentaci stěžovatele založené na tvrzení, že mu nebylo, dle jeho názoru řádně, doručeno rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, jímž byla zamítnuta jeho žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž se o zamítnutí žádosti nedověděl, Ústavní soud nepřisvědčil. V tomto směru odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, a konstatuje, že se stěžovateli nepodařilo vyvrátit zjištění nalézacího soudu, podle kterého byl stěžovateli povolen odklad výkonu trestu odnětí svobody pouze do 3. 9. 2009 a že po tomto datu výkon trestu nenastoupil, ačkoliv nemohl důvodně očekávat, že tak nemusí učinit. Stěžovatel neprokázal existenci extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními nalézacího soudu a právními závěry z nich vyvozenými, či exces v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu, který by byl schopen přivodit zásah Ústavního soudu ve formě kasačního nálezu.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu