Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3972/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3972.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies as case remains in appeal stage.

Numero d'incarto IV.ÚS 3972/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court ruling that had previously overturned a lower court decision. The applicant argued the Supreme Court ignored prior Constitutional Court rulings and lower court judgments. The Court dismissed the complaint because the case had been remanded for further proceedings, meaning all legal remedies were not yet exhausted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, which applies when a case is remanded for further proceedings rather than finally concluded.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint remand for retrial legal remedies procedural prerequisites Constitutional Court jurisdiction non-exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
V důsledku toho Ústavní soud návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl.
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl.
čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
2 a čl. 90 Ústavy ČR se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího soudu.
čl. 83 Ústavy ČR
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č.
čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR
2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Ing. K. M., zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem: Městská sportovní hala, Astronautů 859, 736 01 Havířov-Město, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 28 Cdo 319/2011-450, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavně zaručených kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy ČR se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím došlo ke zrušení (v rozsahu ve výroku přesně specifikovaném) rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2010 č. j. 8 Co 662/2009-321, ve znění opravného usnesení ze dne 25. února 2010 č. j. 8 Co 662/2009-327, přičemž věc byla vrácena v této části tamnímu soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel, vycházeje z nastalé procesní situace, uvedl, že navrhl zrušení předmětného rozsudku Nejvyššího soudu z důvodu, že jím nebyl dle jeho přesvědčení respektován právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 7. října 2008

sp. zn. II. ÚS 99/07

a rovněž v důsledku toho, že Nejvyšší soud nerespektoval rozsudky Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 2003 sp. zn. 63 C 48/2000 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2008 č. j. 15 Co 13/2008-507.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou (co do materiálního důsledku) vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když se předmětná věc objektivně znovu "navrátila" do stadia odvolacího řízení, tudíž není pravomocně skončena.

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

V důsledku toho Ústavní soud návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj