Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3684/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3684.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs as a subsidiary issue not reaching fundamental rights threshold.

Numero d'incarto III.ÚS 3684/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Bazcom, a.s., against a district court ruling on litigation costs. The complainant argued that the court's refusal to award full legal representation fees constituted extreme arbitrariness and violated fair trial principles. The court rejected this, stating that disputes over litigation costs are generally subsidiary and do not reach the intensity required to found a violation of fundamental rights unless there is extreme arbitrariness, which was absent here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Disputes over litigation costs are subsidiary and do not reach the intensity required to found a violation of fundamental rights unless extreme arbitrariness is proven.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs award fundamental rights threshold arbitrariness standard subsidiary issue review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ze všech výše vyložených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
čl. 26 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 Listiny základních práv a svobod
36, čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl.
čl. 90 Ústavy ČR
čl. 95 Ústavy ČR
90 a čl. 95 Ústavy ČR.
§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
I. ÚS 457/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated rights by awarding litigation costs to the losing party.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.
IV. ÚS 3259/11
Constitutional Court dismisses appeal against lower court's decision on legal costs as not arbitrary.
III. ÚS 2984/09
Constitutional Court dismisses appeal against district court's denial of legal fees to municipality under civil procedure code.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Bazcom, a. s. se sídlem náměstí Míru 820/9, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem náměstí Míru 9, 120 53 Praha 2, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. září 2011 č. j. 7 EC 211/2010-34 za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2011, napadá rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. září 2011 č. j. 7 EC 211/2010-34 ve výroku o nákladech řízení, pro údajné porušení čl. 26, čl. 36, čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR.

Ze skutečnosti, že proti výše označenému rozsudku není podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné, neboť jde o tzv. bagatelní věc, dovozuje stěžovatelka přípustnost předmětné ústavní stížnosti. Podle jejího názoru ze strany okresního soudu došlo v případě aplikace příslušných zákonných ustanovení občanského soudního řádu k "extrémní" libovůli, která je v rozporu s principem spravedlnosti, čímž údajně došlo i k porušení jejího práva na spravedlivý proces.

V další části podrobně odůvodněné ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje se závěrem okresního soudu, že v předmětné věci ze strany stěžovatelky nešlo o účelně vynaložené náklady, přičemž na podporu svého oponentního názoru poukazuje na soudní judikaturu i na závěry vyplývající z nálezů Ústavního soudu. Stěžovatelka zdůrazňuje, že u subjektu soukromého práva by mělo vždy platit, že náklady právního zastoupení jsou nákladem účelným k uplatňování práva.

II. Jak se zjišťuje z připojeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 7 EC 211/2010-34, stěžovatelka (dříve v procesním postavení žalobkyně) se po žalovaném P. Š. domáhala zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím za jízdu ve voze městské hromadné dopravy Dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s. bez platné jízdenky v roce 2009. Žalovaná částka představuje jízdné s přirážkou. Pohledávku za žalovaným postoupil Dopravní podnik města Ústí nad Labem stěžovatelce na základě smlouvy o postoupení pohledávek v roce 2009. Protože žalovaný žalovanou částku nezaplatil a okresní soud shledal žalobu stěžovatelky důvodnou, vyhověl jí.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž jediným účelně vynaloženým nákladem stěžovatelky v předmětném řízení je podle názoru soudu zaplacený soudní poplatek ve výši 300,- Kč, jehož úhrada byla stěžovatelce napadeným rozsudkem přiznána. Náhradu nákladů spojených se zastoupením stěžovatelky advokátem soud stěžovatelce nepřiznal, neboť podle jeho názoru nejde o účelně vynaložené náklady řízení.

III. Po zvážení námitek stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že projednávaná ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře vícekrát zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces. Opakovaně k této otázce judikoval, že tato problematika (resp. odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz), neboť jde o problematiku ve vztahu k předmětu řízení jednoznačně podružnou.

Je vhodné rovněž připomenout, že Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně dovodil, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně jejich doménou; zobrazují se v něm aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi jen v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

). O takové extrémní vybočení v projednávané věci však nejde.

V posuzované věci je zřejmé, že se obecný soud danou věcí, a to zejména pokud jde o ústavní stížností napadený výrok o nákladech řízení, podrobně zabýval, v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě rozvedl důvody, zejména poukazem na předmět činnosti stěžovatelky, pro které lze i v této věci použít závěry, formulované Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 23. 11. 2010

sp. zn. III. ÚS 2984/09

.

Ústavní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky o nepředvídatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť jak již uvedl ve svém rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 3259/11

ve věci srovnatelné s věcí nyní posuzovanou, reaguje v něm soud na stav vzniklý množstvím stěžovatelkou hromadně podávaných žalob ve srovnatelných, skutkově a právně vesměs velmi jednoduchých věcech.

Rozhodnutí okresního soudu, napadené předmětnou ústavní stížností, neobsahuje prvky libovůle. Nepřiznání náhrady nákladů stěžovatelce v plné výši, které je odůvodněno jejich nepotřebností, resp. za soudem popsaného stavu nadbytečností a tedy neúčelností ve smyslu aplikovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., je soudem řádně odůvodněno, přičemž je důvodně poukazováno mimo jiné i na nikoliv odbornou, nýbrž svou povahou jen "administrativní" činnost zvoleného advokáta v předmětné věci. Závěr, vedoucí k nepřiznání části uplatněných nákladů řízení, považuje tak Ústavní soud za akceptovatelný. Zásah do ústavních práv a svobod stěžovatelky zjištěn nebyl.

Ze všech výše vyložených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu