Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2637/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2637.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding fair trial rights in civil damages case.

Numero d'incarto IV.ÚS 2637/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. B. against lower court rulings in a civil damages case. The complainant argued that courts failed to consider witness testimonies and relied excessively on expert evidence regarding the collapse of a display stand. The court determined the complaint was obviously unfounded as no extreme procedural excesses were found and the lower courts' reasoning was constitutionally sound.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, pokud nedošlo k extrémním excesům v hodnocení důkazů ani k porušení ústavně zaručených práv.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint fair trial rights evidence evaluation extreme excesses obviously unfounded civil damages witness testimony

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
článek 83 Ústavy
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
§ 120 a násl. o. s. ř.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nezdařilo doložit porušení svých ústavně zaručených práv, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, AK Hauerova 3, 746 01 Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 5. 2011 č. j. 69 Co 47/2011-166 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2010 č. j. 19 C 348/2009-139 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2011 č. j. 19 C 348/2009-172 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho věci pro porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z podané ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 19 C 348/2009 zjistil Ústavní soud, že tento soud rozsudkem ze dne 7. 10. 2010 č. j. 19 C 348/2009-139 ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2011 č. j. 19 C 348/2009-172 zamítl stěžovatelovu žalobu, jíž se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost uhradit ve výroku uvedenou částku představující náhradu škody způsobené prováděním stavebních prací žalovanou, v důsledku nichž se měla zřítit police s mobilními telefony v prodejně stěžovatele a dojít k jejich poškození. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 5. 2011 č. j. 69 Co 47/2011-166 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaná se odpovědnosti za škodu zprostila, neboť rozhodující příčinou zhroucení police byla nevhodná volba podpěr a nedostatečná hloubka uložení polic na tyto podpěry; kromě toho v rozhodný den žalovaná neprováděla činnosti spojené s vibracemi a otřesy, které by mohly způsobit zřícení police.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudů o příčině pádu police, který měl být učiněn na základě extrémně nesprávného vyhodnocení provedených důkazů, při němž soudy nebraly v úvahu obsah výpovědí svědků K. O., J. B., Ing. J. H. a Ing. A. N., s nimiž se nevypořádaly, a kladly neúměrný důraz na závěry znaleckého posudku Ing. I. Ch., který jej vypracoval na základě několika fotografií pořízených po pádu police.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Co do ústavněprávní relevance pochybení v procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, je nutno především jmenovat případy, kdy obecné soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování upravených v ustanovení § 120 a násl. o. s. ř. Jedná se zejména o případ opomenutých důkazů, důkazů deformovaných či důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, jakož i o svévolné hodnocení důkazů, jež je výsledkem zjevného omylu nebo je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Rozpor s požadavky spravedlivého procesu je dán také tehdy, jestliže obecné soudy odpovídající skutková zjištění srozumitelně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích nezdůvodnily, takže z něj není dostatečně seznatelný vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu, resp. kdy jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 166/95

, Sb. n. u., sv. 4, str. 255, a

I. ÚS 84/09

, Sb. n. u., sv. 54, str. 287). S ohledem na výše vyložené postavení ve vztahu k obecným soudům je však Ústavní soud v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. usnesení III. ÚS 359/05, Sb. n. u., sv. 38, str. 579). Pokud jde o přezkum hodnocení provedených důkazů, Ústavní soud není zásadně oprávněn do tohoto procesu zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné.

Žádné pochybení extrémního rázu v procesu hodnocení důkazů a utváření skutkového závěru obecnými soudy Ústavní soud neshledal, a proto na odůvodnění stěžovaných rozsudků, maje tato za ústavně souladná, odkazuje.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nezdařilo doložit porušení svých ústavně zaručených práv, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu