Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding property rights in cooperative bankruptcy proceedings. The court found no violation of property rights or fair trial principles. The applicant voluntarily joined the cooperative and accepted the legal consequences of membership. The court ruled that the lower courts acted constitutionally and the complaint was clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a bankruptcy dispute. The applicant claimed violations of property rights and fair trial principles after losing a claim against a cooperative in bankruptcy proceedings. The court determined that the applicant voluntarily joined the cooperative, thereby accepting the legal framework that limits individual property disposal in favor of the entity's assets.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; When a member of a cooperative voluntarily joins the entity, they accept the legal consequences of membership, including the limitation of direct property disposal rights in favor of the cooperative's assets, and a constitutional complaint regarding such proceedings is inadmissible if the lower courts acted in accordance with constitutional principles.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. S., zastoupeného JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 37, 602 00, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 9 Cmo 172/2008-158 ze dne 11. února 2009 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2236/2009-179 ze dne 26. října 2010, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Ing. Františka Janšty, se sídlem ve Veverské Bitýšce, Pavla Perky 600, 664 71, správce konkurzní podstaty úpadce Zemědělského družstva Bořitov, družstvo, se sídlem v Černé Hoře, Bořitově 326, 679 21, IČO: 00131911, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. 1. Stěžovatel včas zaslaným a jinak formálně bezvadným návrhem zahájil u Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížností napadal shora označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo být zasaženo do jeho základního práva na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. 2. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní soudní spis, neboť rozhodné okolnosti se souladně podávají z kopie napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti.
3. Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 34 Cm 143/2005-97 ze dne 20. února 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") určil, že výše pohledávky žalobce (stěžovatele) za úpadcem Zemědělské družstvo Bořitov, družstvo, se sídlem Bořitov 326, IČO: 00131911 (dále jen "úpadce") činí celkem 95 209 Kč (výrok I.), zamítl stěžovatelovu žalobu v části o 574 543 Kč (výrok II.) a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalovanému (vedlejšímu účastníkovi) náhradu nákladů řízení ve výši 5 041 Kč (výrok III.).
4. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 9 Cmo 172/2008-158 ze dne 11. února 2009 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že určil, že pohledávka stěžovatele za úpadcem z titulu vypořádacího podílu činí 90 051 Kč, ve výroku II. změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce má za úpadcem pohledávku z titulu nevypořádaného majetkového podílu ve výši 579 701 Kč, výrokem III. stanovil, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi 7 100 Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, výrokem IV. stanovil, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi 5 712 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Stěžovatel ve své stížnosti popsal své vystoupení z úpadce, učiněné dopisem ze dne 10. března 1997, návrh úpadce na vypořádání členského vkladu, resp. podílu (učiněný dopisem ze dne 30. května 2002) a okolnosti soudního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně a Vrchním soudem v Olomouci. Uvedl dále, že žalobou uplatňoval svůj nárok k nevypořádanému majetkovému podílu v úpadci. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s posouzením dopisu úpadce ze dne 30. května 2002, jak jej učinil Krajský soud v Brně a s nímž se posléze ztotožnil Vrchní soud v Olomouci; ten zkonstatoval, že listina není uznáním dluhu či závazku, přičemž byť i platné uznání závazku by založilo jen vyvratitelnou právní domněnku o trvání dluhu v době uznání, samo o sobě není samostatným zavazovacím důvodem a nový závazek jím nevzniká.
III. 6. Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy České republiky soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (resp. v napadených rozhodnutích v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Ze soudních rozhodnutí vyplynulo a tato skutečnost nebyla v ústavní stížnosti rozporována, že se stěžovatel stal členem úpadce. Byl-li stěžovatel členem úpadce i po jeho transformaci, stal se jeho majetkový podíl z transformace součástí obchodního majetku úpadce a stěžovatel již nemá nárok na vypořádání majetkového podílu postupem podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. V případě ukončení jeho členství v něm má pak stěžovatel nárok pouze na vypořádací podíl.
9. Stěžovatel při dobrovolném vstupu do úpadce věděl, resp. vědět měl, jaké právní následky jsou s tím spojeny. Jako členovi družstva mu byl právním řádem vytvořen prostor pro uplatňování jeho vlivu v družstvu, tak jako tomu bylo u jiných družstev. Je logické, že míra vlivu na podnikání, obchodní vedení a tvorbu zisku je u družstev s několika desítkami či stovkami členů jiná, než u obchodních společností tvořených jednotlivci, anebo u podnikatele - fyzické osoby (samostatného zemědělce). Stěžovatel opomíjí, že se stal účastníkem právnické osoby a že tím deklaroval i svoji vůli, aby po vzniku členství družstvo nakládalo s jeho majetkovou účastí jako se svým majetkem. Uplatněním tohoto základního principu majetkové účasti na právnické osobě nedochází k porušení práva na ochranu vlastnictví a majetku, neboť člen právnické osoby zůstává (resp. se stává) vlastníkem ideální části jejího celkového majetku, tj. vlastníkem určitého majetkového podílu. Stěžovatel vstupem do družstva dobrovolně omezil svou dispozici s vkládaným majetkem ve prospěch družstva; čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod proto nebyl porušen.
10. Ústavní soud je dále přesvědčen, že obecné soudy postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Svá rozhodnutí přehledně, srozumitelně a v dostačující míře odůvodnily, přičemž v jejich rozhodnutích nelze shledávat nic, co by naznačovalo jakoukoli libovůli.
IV. 11. Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že obecné soudy v projednávané věci postupovaly ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
12. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2011
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu