Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3124/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3124.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against criminal court refusal to allow retrial due to lack of new evidence.

Numero d'incarto III.ÚS 3124/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant against the refusal of a retrial in a fraud case. The defendant argued that lower courts ignored new evidence regarding his innocence, but the Constitutional Court clarified that it is not a supervisory body over ordinary courts. The court held that the lower courts correctly evaluated the evidence and denied the retrial because no new facts met the strict statutory requirements for such an extraordinary remedy.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 278 odst. 1 t. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court cannot grant a retrial merely because a party disagrees with the lower court's evaluation of evidence, as the lower courts must independently assess whether new facts justify overturning a final judgment.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal retrial procedure requirements new evidence standard fraud conviction appeal ordinary court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 278 odst. 1 t. ř.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Františkem Siegelem, advokátem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 19, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011 č. j. 12 To 285/2011-40 a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 5. 2011 č. j. 3 Nt 1301/2010-24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených usnesení (které jsou v ústavní stížnosti chybně označeny jako rozsudky) pro porušení jeho práva na spravedlivý proces a soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které skončilo rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 12. 2004 č. j. 3 T 123/2002-3552, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2005 č. j. 9 To 302/2005-3701. Těmito rozhodnutími byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ"), jehož se dopustil (jednak sám, jednak společně s dalším odsouzeným M. N. a jednak prostřednictvím dalších obchodních zástupců) stručně řečeno finančními podvody, kterými na klientech vylákal celkovou částku nejméně 2.461.000 Kč. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 1 a 3 TrZ k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou.

Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy obou stupňů nedostatečně přihlédly ke všem skutečnostem uváděným stěžovatelem v rámci řízení o povolení obnovy řízení, těmito skutečnostmi se nezabývaly a při rozhodování se s nimi ani nevypořádaly. Stěžovatel podrobně polemizuje se závěry obecných soudů obou stupňů a opětovně argumentuje důkazy, které již uváděl v rámci řízení o povolení obnovy řízení (výpis z obchodního rejstříku, existence plné moci o zmocnění k zastupování při jednání o uhrazení splatných pohledávek). Tvrdí, že skutečnosti jím nově uváděné v návrhu na povolení obnovy řízení byly dostatečným podkladem pro to, aby obecné soudy povolily obnovu řízení.

Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a není vrcholem soustavy obecných soudů. Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Tohoto postavení Ústavního soudu si však stěžovatel zřejmě není zcela vědom, neboť v ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumenty, které uplatnil již v návrhu na povolení obnovy řízení, jimiž se obecné soudy zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly. Stěžovatel bez přesvědčivé ústavněprávní argumentace v podstatě pouze polemizuje se závěry obecných soudů.

Ústavní soud konstatuje, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení. K jeho uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v § 278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.

Obecné soudy musí tedy vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 TrŘ.

V posuzovaném případě se soud prvního stupně podrobně zabýval všemi důkazy a argumenty stěžovatele. Porovnal nově navržené důkazy se skutečnostmi již známými a důkazy již provedenými a splnění podmínek pro povolení obnovy řízení neshledal. Pečlivě odůvodnil, proč se domnívá, že stěžovatelem navržené důkazy nemohou mít spolu s důkazy, které byly provedeny v původním řízení, zásadní vliv na rozhodnutí soudu o jeho vině. Jeho postup a závěr potvrdil i soud odvolací. Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, z čehož vyplývá, že pro jeho užití musí nastat mimořádné okolnosti, které však v projednávané věci nenastaly.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů nic, co by porušilo ústavně zaručená práva stěžovatele. Soudy v rámci své zákonné pravomoci věc posoudily a svůj závěr řádně a úplně odůvodnily. Právo na spravedlivý proces, kterého se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá jeho představám. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu