Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3288/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3288.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against detention orders as clearly unfounded under Criminal Procedure Code.

Numero d'incarto IV.ÚS 3288/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding detention orders without a hearing. The applicant alleged violations of fundamental rights due to police misconduct and media influence, claiming he was not involved in the alleged crimes. The Court found the lower courts' reasoning sufficient under the Criminal Procedure Code and noted the applicant had not exhausted all procedural remedies before filing the complaint.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints against detention decisions are dismissed as clearly unfounded if the lower court's reasoning is legally sound and procedural remedies have not been exhausted.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal detention order review Criminal Procedure Code exhaustion of remedies clearly unfounded claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 6. prosince 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele V. H., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem Sokolská 270, 470 01 Česká Lípa, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. září 2011 č. j. 55 To 468/2011-20, usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10. srpna 2011 č. j. 0 Nt 76/2011-8 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 7. listopadu 2011 č. j. 4 KZV 34/2011-259, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující proti (ústavní stížností rovněž napadenému) usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10. srpna 2011 č. j. 0 Nt 76/2011-8, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel podle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu bere do vazby. Zároveň, že se podle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu nepřijímá nabídka peněžité záruky ani písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, jakož ani záruka zájmového sdružení ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu.

Usnesením ze dne 7. listopadu 2011 č. j. 4 KZV 34/2011-259 Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec následně rozhodlo podle § 71 odst. 3 trestního řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak dle přesvědčení stěžovatele stát v důsledku (v návrhu blíže rozvedených) procesních pochybení policejních orgánů, státního zastupitelství a soudu. Stěžovatel konstatoval, že se na jemu vytýkané trestné činnosti jakkoliv nepodílel a do vazby byl vzat toliko v důsledku medializace jeho kauzy. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 18/96

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 121/02

,

I. ÚS 585/02

,

III. ÚS 1926/10

).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jímž je precizováno jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Liberci, (a i toto rozhodnutí) z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto usnesení uvedených v § 134 odst. 2 trestního řádu obstojí. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Nutno zdůraznit, že z pohledu dosavadní důkazní situace a jejího hodnocení stížnostní soud pouze pro účely vazby přesně vyjmenoval důvody, o něž se jeho poukaz na v posuzované věci konkrétně a individuálně hrozící vysoký trest opírá (srov. kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 566/03

). Rovněž odkázal na další konkrétní okolnosti zakládající důvodnou obavu z jednání v citovaném ustanovení předpokládaného. Již tento vazební důvod je pro výrok napadených rozhodnutí důvodem dostatečným, pročež není zapotřebí se ostatními výhradami stěžovatele upínajícími se k ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu výslovně zabývat. Procesní pochybení vytýkaná orgánům činným v trestním řízení týkající se provádění důkazů budou podrobeny přezkumu (v následujícím řízení) v rámci rozhodování o meritu věci a v této fázi řízení tyto námitky nemají dostatečně relevantní souvislost s rozhodovacími důvody, na nichž stížnostní soud výrok napadeného rozhodnutí založil.

Pro uvedené Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V rozsahu návrhu směřujícímu proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 7. listopadu 2011 č. j. 4 KZV 34/2011-259 nutno konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto jej Ústavní soud pro nepřípustnost odmítl [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu