Constitutional Court dismisses appeal claiming insurance contract terms violated fundamental rights due to lack of transparency. The court finds no constitutional violation. The appeal is rejected. The court finds no constitutional violation. The appeal is rejected. The court finds no constitutional violation. The appeal is rejected.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an insurance policyholder against a district court ruling that rejected her claim for insurance benefits. The applicant argued that the insurer's use of rating tables, which she claimed were not explicitly part of the contract, violated her rights to fair trial and equality before the law. The court held that the lower court correctly applied the law and that the applicant failed to demonstrate a flagrant violation of constitutional standards or a lack of procedural fairness.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court; Charter of Fundamental Rights and Freedoms: The Constitutional Court does not review the substantive correctness of court decisions unless there is a flagrant disregard of mandatory norms or an unjustified departure from legal interpretation standards.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhod v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. R. F., zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem Brno, Chládkova 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2011 č. j. 18 Co 192/2011-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek obecného soudu, neboť míní, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), v článku 90 Ústavy České republiky a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 3. 2011 č. j. 20 C 240/2010-28 uložil žalované České podnikatelské pojišťovně a. s., Vienna Insurance Group, zaplatit stěžovatelce (žalobkyni) částku 11 700 Kč s úrokem z prodlení představující dlužné pojistné plnění z úrazového pojištění vypočtené jako rozdíl mezi pojistným plněním za 66 dnů skutečné léčby a již poskytnutým plněním za 27 dnů léčení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2011 č. j. 18 Co 192/2011-49 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Vysvětlil, že výše pojistného plnění byla v pojistné smlouvě určena kombinací denního odškodného a maximální doby léčení pro daný úraz stanovené dle Oceňovacích tabulek (v případě úrazu stěžovatelky 27 dnů), které byly podle všeobecných obchodních podmínek nedílnou součástí pojistné smlouvy a stěžovatelce byly k dispozici ve všech obchodních místech žalované.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že Oceňovací tabulky jí nebyly předány a nebyla s jejich obsahem seznámena, a pouhou zmínkou ve všeobecných pojistných podmínkách se podle jejího názoru nestaly součástí pojistné smlouvy. Jednostranné vydání oceňovacích tabulek má za následek, že výše pojistného plnění je závislá na vůli žalované a není zřejmé, zda oceňovací tabulky existovaly v době uzavření pojistné smlouvy ve shodné podobě nebo byly vytvořeny později.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti předně dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu - porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.
Toto právo stěžovatelce však upřeno nebylo potud, že se jí se dostalo náležitého postavení účastníka řízení a nikterak se nenaznačuje, že se jí nedostalo možnosti využít zákonem stanovených procesních práv, vyjadřovat se k věci či k provedeným důkazům, případně navrhovat důkazy vlastní atd., resp. že by její procesní postavení postrádalo znaky postavení ve vztahu k druhé procesní straně rovného.
To je v zásadě vše, co z čl. 36 odst. 1 Listiny lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelka za správné pokládá.
Výjimkou - v rovině právního posouzení věci obecnými soudy (o což v dané věci jde) - jsou situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli.
Nic takového však v dané věci dovodit nelze. Odvolací soud aplikoval bezpochyby adekvátní podústavní právo, a nepominul ani ty instrumenty posouzení, jichž se stěžovatelka dovolává; okolnost, že je podle jejího názoru do právního posouzení nepromítl "správně", nemůže vyvolat než nesprávnost "prostou", již korigovat Ústavnímu soudu, nemá-li být "běžnou" opravnou instancí (viz výše), nepřísluší. Srozumitelně objasnil důvody, pro které za součást pojistné smlouvy považoval i Oceňovací tabulky, tyto důvody jsou obhajitelné, a o ústavněprávně relevantní interpretační exces či svévoli zde nejde. A to přesto, že nelze přehlédnout, že režim, v němž se tyto tabulky staly součástí toho, co bylo stranami pojistné smlouvy dohodnuto, "přívětivý" k pojištěnému není a obava z "nerovnováhy v právech" není bez významu. Na druhé straně se však jakkoliv nenaznačuje, že tyto tabulky, zakotvené ve Všeobecných pojistných podmínkách, resp. Doplňkových pojistných podmínkách, a k nimž se podpisem pojistné smlouvy výslovně přihlásila, stěžovatelce - oproti proklamaci tam vyjádřené - před uzavřením smlouvy objektivně přístupné nebyly. Okolnost, že jí Oceňovací tabulky poté "nebyly předány", již rozhodná není, a úvaha o možných změnách tohoto aktu je stěžovatelkou předestírána zjevně jen v rovině hypotetické.
Námitce, že odvolací soud rozhodl bez jednání, přiznat relevanci nelze rovněž, jestliže stěžovatelka neoponuje sdělení odvolacího soudu, vtělenému do odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tak postupoval v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř., resp. s jejím souhlasem. Stejně tak neplatí, že odvolací soud stěžovatelce "nepřiznal" právo dovolání, neboť nepřípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku plyne ze zákona (viz § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Podmínky, za kterých odvolacím soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, tedy splněny nejsou, a stěžovatelce se existenci zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
Jiří Mucha
předseda senátu