Constitutional Court dismisses appeal as Constitutional Court lacks jurisdiction over ordinary court decisions absent constitutional rights violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the taxpayer against administrative court rulings regarding tax liability and court costs. The applicant argued that the courts demanded proof of income sources for child support and inconsistently applied fee waivers, violating fundamental rights. The court ruled that it lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless they unlawfully infringe constitutional rights, finding the lower courts' reasoning legally sound and the applicant's dissatisfaction insufficient to establish such a violation.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not review the legality of ordinary court decisions unless they unlawfully infringe constitutionally guaranteed rights, and mere disagreement with the outcome does not constitute such an infringement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Vlasty Formánkové, v právní věci stěžovatele Ing. P. Ch., zastoupeného Mgr. Tomášem Fialou, Ph.D., advokátem se sídlem Italská 27, Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 50/2010-91 ze dne 31. 5. 2011, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 396/2008-74 ze dne 6. 4. 2010 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 396/2008-62 ze dne 23. 11. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 30. 8. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem právního zástupce ze dne 29. 9. 2011, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 9 Ca 396/2008, který si Ústavní soud za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal, bylo zjištěno, že usnesením tohoto soudu č. j. 9 Ca 396/2008-62 ze dne 23. 11. 2009 byla odmítnuta správní žaloba stěžovatele směřující mimo jiné proti rozhodnutí Finančního ředitelství č. j. FŘ-3700/08-1100-106157 ze dne 9. 7. 2008, jímž byla, ve spojení s dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 26. 8. 2005, stěžovateli doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 4.350,- Kč. Rozhodnutí městského soudu o odmítnutí žaloby napadl stěžovatel kasační stížností, přičemž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce; oba tyto návrhy však byly usnesením městského soudu č. j. 9 Ca 396/2008-74 ze dne 6. 4. 2010 zamítnuty. Nejvyšší správní soud poté rozsudkem č. j. 8 Afs 50/2010-91 ze dne 31. 5. 2011 zamítl jak kasační stížnost proti usnesení městského soudu č. j. 9 Ca 396/2008-74 ze dne 6. 4. 2010, tak i proti usnesení téhož soudu č. j. 9 Ca 396/2008-62 ze dne 23. 11. 2009.
Proti posledně uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, jakož i proti jemu předcházejícím usnesením městského soudu, podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal, že vydáním předmětných rozhodnutí došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Stěžovatel především nesouhlasil s tím, že po něm bylo ze strany obecných soudů požadováno, aby dokladoval, z jakých prostředků hradí náklady na péči o svého nezletilého syna, a rovněž poukazoval na skutečnost, že v jiných soudních řízeních byl od soudních poplatků osvobozen. Usnesení městského soudu, jímž byla odmítnuta správní žaloba, označil stěžovatel za nadměrně formalistické a vnitřně rozporné, když z něj ani nebylo zřejmé, zda byla žaloba odmítnuta z důvodu opožděnosti či předčasnosti. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 50/2010-91 ze dne 31. 5. 2011, usnesení městského soudu č. j. 9 Ca 396/2008-74 ze dne 6. 4. 2010 a usnesení téhož soudu č. j. 9 Ca 396/2008-62 ze dne 23. 11. 2009 svým nálezem zrušil.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná, a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze tehdy, jestliže by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout a napadené rozhodnutí zrušit. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě zopakoval námitky, s nimiž se již podrobně a zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal v odůvodnění svého rozsudku č. j. 8 Afs 50/2010-91 ze dne 31. 5. 2011 Nejvyšší správní soud. Jelikož právnímu názoru tohoto soudu nebylo možno z ústavněprávního hlediska nic vytknout, nepříslušelo Ústavnímu soudu jeho stanovisko jakkoliv přehodnocovat. Opačný postup by stavěl Ústavní soud do role další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak již bylo vyloženo výše, zásadně nepřísluší. Pouhý nesouhlas stěžovatele s výsledkem řízení před obecnými soudy není sám o sobě způsobilý konstituovat porušení jeho ústavně zaručených práv. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu