Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation and procedural defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. K. due to the absence of mandatory lawyer representation and failure to meet formal filing requirements. The petitioner had previously submitted dozens of similar complaints without counsel and was repeatedly warned that non-compliance would lead to dismissal. The court deemed further notification ineffective given the petitioner's history of ignoring prior warnings and the established precedent that repeated warnings suffice to inform the petitioner of the mandatory representation rule.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed without mandatory lawyer representation and fails to meet formal requirements, especially when the petitioner has been repeatedly warned of this obligation in prior proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2011 o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení ze dne 19. 9. 2011 čj. 20 Co 374/2011-38 (rozhodující soud neuveden) takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2011 označeným značkou 071011/JF20098-ÚSČR se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.
sp. zn. I. ÚS 3016/07
,
II. ÚS 1066/09
,
I. ÚS 2304/09
,
IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
II. ÚS 832/11
,
II. ÚS 1515/11
a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 438/09
nebo
IV. ÚS 2511/11
), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá sdělení byla mu objektivně způsobilá zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj