Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3155/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.3155.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and procedural defects.

Numero d'incarto II.ÚS 3155/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the civil association Lípa 2000 against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to meet statutory requirements by not being represented by a lawyer, a condition repeatedly emphasized in previous proceedings. The court ruled that the applicant was adequately informed of this necessity and that the statutory deadline was sufficient, rejecting requests for procedural extensions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústavní stížnost musí být podána advokátem; opakované poučování o nezbytnosti právního zastoupení je dostatečné; nelze fakticky prodlužovat lhůtu pro podání ústavní stížnosti.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court mandatory lawyer representation procedural defects constitutional complaint statutory deadline repeated notification procedural fairness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Občanského sdružení Lípa 2000, se sídlem Gregorova 12, 397 01 Písek, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011 sp. zn. 4 As 20/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. 10. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 10. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musí Ústavní soud zkoumat, zda podání splňuje zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání v řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatel nebyl právně zastoupen advokátem, jak vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem (v počtu 13 věcí) vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně a dostatečně poučován o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud stěžovatele vyzýval k odstranění vad návrhu spočívajících především v nedostatku řádného právního zastoupení (např. v řízeních usnesení

sp. zn. I. ÚS 148/08

ze dne 22. 5. 2008, usnesení

sp. zn. II. ÚS 2116/08

ze dne 25. 9. 2008, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2186/08

ze dne 20. 10. 2008 a další). Stěžovatel byl tedy opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem, a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen. Tyto požadavky kladené zákonem na ústavní stížnost jsou stěžovateli nepochybně známy již více let.

V řízení o ústavní stížnosti nelze považovat za nevyhnutelnou podmínku, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti stalo v celé řadě obdobných případů. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zákonný požadavek, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví trvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a evidentně neefektivním (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2107/07

nebo

sp. zn. I. ÚS 337/09

).

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Faktické prodlužování lhůty určováním dalších, soudcovských lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad, by mělo být výjimečné, neboť takovým postupem je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu mu bylo doručeno dne 22. 8. 2011. Z toho vyplývá, že měl dostatek času k podání řádné, tj. především advokátem sepsané, ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu je nadto známo, že ČAK přiděluje nemajetným stěžovatelům právního zástupce ve lhůtě zpravidla nepřesahující 5 dnů. Proto lze spravedlivě uzavřít, že i v případě majetkově znevýhodněných stěžovatelů není zásadně důvodu k faktickému prodlužování zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2011

Eliška Wagnerová, v. r.

soudce zpravodaj