Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3085/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3085.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto IV.ÚS 3085/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by M. K. against a regional court decision. Although the applicant argued that the lower court issued a surprising ruling based on different legal grounds, the Court first verified procedural compliance under the Constitutional Court Act. The Court found the complaint inadmissible because the applicant failed to be represented by a lawyer, a mandatory requirement, despite repeated prior warnings and opportunities to correct the defect.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer, provided the applicant was previously warned and given the opportunity to remedy the defect.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint lawyer representation procedural admissibility Constitutional Court Act mandatory legal counsel

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2011 o ústavní stížnosti M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 8. 6. 2011 čj. 30 Co 268/2010-92 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Uvedla, že krajský soud jako soud odvolací vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, neboť potvrdil rozsudek nalézacího soudu z jiného právního důvodu, než byl důvod, pro nějž byla žaloba zamítnuta.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Navrhovatelka však právně zastoupena advokátem nebyla.

Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž vícekráte byla vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (v řízeních

sp. zn. I.ÚS 2574/10

,

II.ÚS 3568/10

,

III.ÚS 4/11

,

III.ÚS 2351/11

). Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud tak v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. října 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj