Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2871/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2871.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto III.ÚS 2871/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by P. Č. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to meet formal requirements under the Constitutional Court Act by submitting the complaint without a lawyer's full power of attorney, despite prior warnings. The court deemed further notice unnecessary and ineffective given the applicant's history of similar proceedings and knowledge of the strict representation rules.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1; § 41 letter b): Mandatory lawyer representation for natural persons filing constitutional complaints; failure to comply with formal requirements after prior warnings justifies immediate dismissal without further notice.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court Act mandatory lawyer representation full power of attorney formal requirements dismissal of complaint procedural vices legal representation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
§ 30 para. 1 of the Law on the Constitutional Court
§ 41 letter b) of the Law on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 letter a) of the Law on the Constitutional Court
§ 72 para. 3, 4 and 5 of the Law on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011 sp. zn. 6 Ads 47/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem (dle obsahu zřejmě na zahájení řízení o ústavní stížnosti) ze dne 12. 9. 2011 se stěžovatel domáhal "zrušení konečného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod značkou 6 Ads 47/2011" (tedy dle všeho v záhlaví uvedeného rozsudku), a to z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ve svém podání sice uvedl, že je zastoupen advokátem Mgr. Z., plná moc tohoto advokáta však k návrhu nebyla přiložena a návrh samotný byl sepsán přímo stěžovatelem. Fakticky tedy stěžovatel právně zastoupen nebyl.

Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v § 72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Z mnoha řízení, jichž se stěžovatel u Ústavního soudu účastnil, plyne, že byl Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován. Byl-li tedy opakovaně a dostatečně informován o tom, že je mj. nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který by stěžovatele zastupoval, musel si být rovněž v okamžiku podání nyní posuzované ústavní stížnosti vědom zákonem předvídaných požadavků na (tyto) obsahové a formální náležitosti takového návrhu. Současně bylo stěžovateli známo výše prezentované stanovisko, takže si musel být vědom rovněž toho, že jeho ústavní stížnost může být bez dalšího odmítnuta (z poslední doby viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011

sp. zn. IV. ÚS 2431/11

).

Za dané situace, kdy lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, nezbylo mu, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu