Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2641/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2641.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation rules.

Numero d'incarto IV.ÚS 2641/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by L. L. against a regional court decision denying legal aid. The applicant had previously filed sixteen similar complaints without a lawyer and was explicitly warned of the mandatory representation requirement in prior proceedings. The court ruled that repeated warnings to the same applicant would be ineffective and formalistic, noting the statutory deadline was sufficient for a complete submission.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1: Mandatory representation by a lawyer is required for natural persons; § 43 para. 1 lit. a): Rejection of complaints failing formal requirements; The court may reject a constitutional complaint if the applicant repeatedly fails to comply with mandatory procedural requirements despite prior warnings, as further warnings are deemed ineffective and formalistic.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint rejection repeated procedural warnings ineffective formalism statutory deadline compliance legal aid denial procedural requirements

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele L. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2011 sp. zn. 44 Co 127/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 6. září 2011 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. března 2011 č. j. 8 C 370/2004-171, kterým nebylo stěžovateli v řízení o dovolání přiznáno osvobození od soudního poplatku a nebyl mu ustanoven zástupce s odůvodněním, že stěžovatel dostatečným způsobem neosvědčil své majetkové a osobní poměry.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Ústavním soudem bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2003 k Ústavnímu soudu 16 ústavních stížností, přičemž kupř. v řízeních vedených pod

sp. zn. II. ÚS 1202/09

,

II. ÚS 628/11

,

IV. ÚS 25/11

, byl vyzván k odstranění vad podání a poučen zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem. Stěžovateli je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby podal ústavní stížnost splňující předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 26. září 2011

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka