Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2307/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2307.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding res judicata in criminal proceedings.

Numero d'incarto III.ÚS 2307/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a transport company against a regional court's refusal to admit a civil damages claim in criminal proceedings. The applicant argued that the lower court failed to specify the exact prior civil judgment establishing res judicata and incorrectly applied the legal concept of identity of the case. The court found the complaint unfounded because the regional court's reasoning based on the specific prior civil judgment met the established criteria for res judicata, rendering the constitutional review unnecessary.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as obviously unfounded when the lower court's application of the res judicata principle is substantiated by specific prior judgments meeting the criteria for identity of the case.

Parole chiave

Generato dall'IA
res judicata identity of case constitutional complaint criminal proceedings damages claim obviously unfounded legal identity

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Okresní soud v Českých Budějovicích, č. j. 34 C 40/2007-30, ze dne 1. března 2007

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky DOPRAVA ZÁRUBA M & K s. r. o., IČ 629 09 649, se sídlem Stožická 840, 389 01 Vodňany, zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice, o ústavní stížnosti proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 2011 č. j. 20 T 3/2011-5355, v rozsahu týkajícím se navrhovatelky, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka napadla v rozsahu jí se týkajícím výrok I. v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž nebyla tamním soudem připuštěna se svým návrhem na náhradu škody k hlavnímu líčení ve věci vedené pod sp. zn. 20 T 3/2011 (§ 206 odst. 4 trestního řádu). Tento výrok soud odůvodnil zjištěním, že o nárocích (tam vyjmenovaných desítek poškozených včetně stěžovatelky) již bylo rozhodnuto buď v občanskoprávním řízení Okresním soudem v Českých Budějovicích nebo v případě některých poškozených v rámci rozhodčího řízení.

Stěžovatelka tvrdila, že napadeným výrokem soudu bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že odůvodnění soudu nespecifikuje předmětné rozhodnutí v občanskoprávním řízení vydané a dále i z toho důvodu, že ve vztahu k ní zde nebyla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Toto své tvrzení podložila stěžovatelka argumentem, dle něhož z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2007 č. j. 34 C 40/2007-30, který k návrhu připojila, vyplývá, že jím byla zavázána k plnění akciová společnost, přičemž naproti tomu v trestním řízení je trestně stíhán obžalovaný, který (v téže souvislosti) za tuto akciovou společnost jednal. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že toto odlišení subjektů a stejně tak i stávající právní titul v podobě vzneseného nároku na náhradu škody oproti předchozímu právnímu titulu plynoucímu ze smlouvy o přepravě zakládají odlišnost věci. Na podporu tohoto svého názoru odkázala i na judikaturu vymezující kvalifikační znaky totožnosti věci, tj. překážky rei iudicatae. V důsledku těchto svých v návrhu blíže rozvedených tvrzení se následně domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené rozhodnutí (v rozsahu výroku I. jí se týkajícího) nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatelce nutno přisvědčit v tom, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zatíženo deficitem nedostatečné specifikace rozhodnutí, jež překážku věci pravomocně rozhodnuté zakládá. Na druhé straně se ovšem z citovaného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích podává, že rozhodovací důvody Krajského soudu v Českých Budějovicích opřené o § 206 odst. 4 trestního řádu, resp. odůvodnění soudu založené na tom, že jde v daném případě o překážku věci pravomocně rozhodnuté, odpovídá kritériím, jež tuto kvalifikaci ustavují.

Z uvedeného plyne, že stěžovatelkou navrhovaná kasace by tak rozhodně nebyla způsobilá zlepšit její právní postavení.

Pro toto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu