Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3484/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3484.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible because exhaustion of legal remedies was not met.

Numero d'incarto I.ÚS 3484/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible due to failure to exhaust all available legal remedies. Although the applicant filed a claim for confusion with the lower courts, the Constitutional Court determined this did not constitute the final protective measure required by law. Consequently, the court declined to intervene to prevent interference with the ongoing proceedings of the lower courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, meaning the final decision must be reached before seeking constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint subsidiarity principle procedural means final decision requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, a soudce zpravodaj ho usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem Rakovník, Husovo nám. 17, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2006, čj. 49 Cm 20/2000 - 111, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2008, čj. 6 Cmo 417/2007 - 177, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, čj. 33 Cdo 4262/2008 - 224, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve včas podané ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je tato ústavní stížnost přípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Jak Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 49 Cm 20/2000, zmíněný soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2006, čj. 49 Cm 20/2000 - 111, vyhověl žalobkyni a uložil žalovaným 1) ALTAICA, s. r. o., 2) V. P. a 3) L. P. (stěžovatelka) povinnost zaplatit jí částku 4,929.573,60 s přísl. (výrok I.) a výrokem II. zastavil řízení proti žalované společnosti ALTAICA, s. r. o. O odvolání žalovaných V. a L. P. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5.5.5008, čj. 6 Cmo 417/2007 - 177, tak, že výrok I. rozsudku městského soudu, ve vztahu žalobkyně a žalovaného č. 2) v plném rozsahu a ve vztahu k žalované stěžovatelce v rozsahu 10.000,- Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu žalobkyně a žalované stěžovatelky rozsudek městského soudu potvrdil.

Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. 9. 2010, čj. 33 Cdo 4262/2008 - 224, mimo jiné proto, že stěžovatelka svou námitkou, že jí postupem soudu prvního stupně byla odňata možnost jednat před soudem, uplatnila zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 OSŘ, k jejímuž posouzení slouží žaloby pro zmatečnost.

Z téhož spisu bylo dále zjištěno, že stěžovatelka skutečně, dne 26. 11. 2010, podala u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Vrchního soudu v Praze, o které dosud nebylo rozhodnuto. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je návrhem nepřípustným. Směřuje totiž proti rozhodnutím, která nelze považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to zásah do rozhodovací činnosti Městského soudu v Praze, který teprve bude o žalobě stěžovatelky pro zmatečnost rozhodovat.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, a soudce zpravodaj ho usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2011

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu