Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2081/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2081.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies and lack of constitutional violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 2081/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies and partially dismissed the remaining claims as clearly unfounded. The applicant argued that the lower courts ruled on a matter already settled by a partial withdrawal of the lawsuit, violating her right to a fair trial. The Court held that the applicant had not exhausted all procedural avenues and that the lower courts' decisions were legally sound and did not infringe upon fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, a je zjevně neopodstatněná, pokud soudy rozhodly v souladu se zákony a principy základních práv.

Parole chiave

Generato dall'IA
non-exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility partial withdrawal of lawsuit fundamental rights protection fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), čl.
čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a majetkových práv, domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
čl. 81 a čl. 91 Ústavy
Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky L. B., zastoupené JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Masarykova 31, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 322/2008-227 ze dne 30. března 2011 a proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. 4 C 168/2006-141 ze dne 13. května 2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a majetkových práv, domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 4 C 168/2006 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jihlavě rozsudkem č. j. 4 C 168/2006-141 ze dne 13. května 2008 uložil stěžovatelce a 2. žalovanému M. B. zaplatit žalobkyni České spořitelně, a.s. (dále jen "žalobkyně") společně a nerozdílně částku 22.428,83 Kč s 16,30% p.a. úrokem z prodlení z částky 1.433.112,94 Kč jdoucím od 1. května 2005 do 11. června 2007 a s 16,30 % p.a. úrokem z prodlením z částky 22.428,83 Kč jdoucím od 12. června 2007 do zaplacení, řádný úrok ve výši 133.565,20 Kč a poplatky ve výši 4.380,-Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 1.080,- Kč (výrok II.) K odvolání stěžovatelky proti části rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 28Co 322/2008-227 ze dne 30. března 2011 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. částečně potvrdil ve vztahu ke stěžovatelce, a to co do řádného úroku ve výši 133.565,20 Kč a co do poplatků ve výši 4.380,- Kč (výrok I.) a dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do 16,30% p.a. úroku z prodlení z částky 1.433.112,94 Kč jdoucího od 1. května 2005 do 11. června 2007 ve vztahu ke stěžovatelce a též ve výroku II. ve vztahu ke stěžovatelce zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ke dni 11. června 2007 byla žalobkyni uhrazena částka ve výši 1.410.684,11 Kč, která byla dle vyjádření žalobkyně použita k umoření jistiny. Na základě této částečné úhrady vzala žalobkyně dne 11. června 2007 částečně žalobu zpět, a to v částce 1.410.684,11 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě č.j. 4 C 168/2006-89 ze dne 24. září 2007 pak bylo řízení v rozsahu částky 1.410.684,11 Kč s příslušenstvím zastaveno. Částečným zpětvzetím žaloby a zejména pravomocným zastavením řízení v uvedeném rozsahu tedy již podle stěžovatelky předmětem řízení nebyla částka ve výši 1.410.684,11 Kč ani její příslušenství a nadále bylo řízení vedeno toliko pro částku 22.428,83 Kč s příslušenstvím. V rozsahu příslušenství, tedy částky 133.565,20 Kč, poplatků ve výši 4.380,- Kč a úroku ve výši 16,30% p.a. zčástky 1.410.684,11 Kč ode dne 1. května 2005 do dne 12. června 2007 bylo řízení pravomocně zastaveno.

Přestože řízení bylo nejen v části jistiny, ale i co se týká jejího příslušenství, pravomocně zastaveno, Okresní soud v Jihlavě o příslušenství opětovně svým v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl, když zavázal stěžovatelku k úhradě příslušenství, tedy částky 133.565,20 Kč, poplatků ve výši 4.380 Kč a úroku ve výši 16,30% p.a. z částky 1.410.684,11 Kč ode dne 1. května 2005 do dne 12. června 2007. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání. Odvolací soud svým v záhlaví citovaným rozhodnutím v rozsahu části příslušenství rozsudek nalézacího soudu potvrdil, když uvedl, že částečné zpětvzetí učiněné žalobcem trpí vnitřní rozporností a ze strany soudu prvního stupně došlo k pochybení, když tento se nepostaral o odstranění tohoto nedostatku žalobcova pochybení a dále, že část výroku I. usnesení soudu o zastavení řízení je neurčité, avšak v rozporu s těmito zjištěními dospěl odvolací soud k závěru, že pochybení nemělo vliv na rozhodnutí soudu a že bylo možno nadále vést řízení i ve věci příslušenství, tedy ve věci, ve které již bylo řízení pravomocně zastaveno. Soud jako státní orgán tak podle stěžovatelky jednal o věci, o které mu jednat nepříslušelo.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 322/2008-227 ze dne 30. března 2011 byl rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č. j. 4 C 168/2006-141 ze dne 13. května 2008 ve výroku I. co do 16,30% p.a. úroku z prodlení z částky 1.433.112,94 Kč jdoucího od 1. května 2005 do 11. června 2007 ve vztahu ke stěžovatelce a též ve výroku II. ve vztahu ke stěžovatelce zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v tomto rozsahu o věci dosud nerozhodl a stále tak běží řízení u obecného soudu. Proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná.

Následně vzal Ústavní soud v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu a jím potvrzenou část rozhodnutí soudu prvního stupně (dále jen "relevantní části rozhodnutí") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil. Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly relevantními částmi rozhodnutí v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Tato svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu rozhodně nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti.

Ačkoli postup soudu prvního stupně stran částečného zastavení řízení nepovažuje Ústavní soud za bezchybný a zcela precizní, je nepochybné, jak uvedl též odvolací soud, že žalobkyně vyjádřila ve svém částečném zpětvzetí žaloby naprosto jasně, o jaké části nároku má být po částečném zpětvzetí žaloby v řízení pokračováno. Uvedená vada řízení pak podle náhledu Ústavního soudu nedosahuje ústavněprávní roviny, a není tedy důvodem pro kasaci relevantních částí rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu