Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 997/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.997.11.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming bias due to former Communist Party membership without specific facts.

Numero d'incarto III.ÚS 997/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a woman challenging a higher court's refusal to disqualify a judge based on her former membership in the Communist Party of Czechoslovakia. The applicant argued that the judge's past affiliation created reasonable doubts about impartiality given her involvement in a murder case involving former party members, but provided no concrete evidence linking the specific case to this history. The court ruled that mere past membership is insufficient to establish bias under the law, requiring specific circumstances demonstrating actual prejudice rather than general suspicion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Bias must be proven by specific circumstances, not merely by a judge's past membership in a political party or organization.

Parole chiave

Generato dall'IA
judicial bias Communist Party membership reasonable doubt constitutional complaint impartiality standard disqualification grounds procedural fairness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo vyhověno její námitce podjatosti, vznesené proti soudkyni Městského soudu v Praze JUDr.
§ 14 odst. 4 o. s. ř.
Na odůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat, a to včetně jeho odkazu na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k jeho vyloučení nejsou.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 3268/10
Constitutional Court rejects bias claim against judge who previously made controversial statements about the petitioner. The court finds no objective grounds for disqualification.
III. ÚS 860/11
Constitutional Court dismisses appeal on bias claims based solely on former Communist Party membership without specific evidence.
4 Nd 322/2010
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na
4 Nd 468/2010
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na
4 Nd 99/2009
Czech Supreme Court dismisses recusal objection against judges for deciding on prior case rejection.
I. ÚS 517/2010
Constitutional Court allows access to historical court membership data, ruling administrative refusal based on privacy laws unconstitutional.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Evou Lotterovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nco 34/2011 ze dne 11. 2. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo vyhověno její námitce podjatosti, vznesené proti soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Marice Blažkové, projednávající u uvedeného soudu její věc - žalobu o určení vlastnictví a vydání akcií, a rozhodnuto tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006.

Jak patrno z obsahu napadeného rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti, vznesla stěžovatelka námitku podjatosti jmenované soudkyně soudu I. stupně jednak pro způsob vedení řízení, který popsala, jednak z důvodu jejího členství v KSČ do listopadu 1989, kteroužto námitku považovala ve vztahu k projednávané věci za relevantní, neboť, jak uvedla, na vraždě jejího syna Mgr. L. K. dne 23. 8. 2003 - do jehož majetku patří i akcie, které jsou předmětem sporu - se podíleli členové KSČ, a protože jmenovaná soudkyně je na seznamu soudců, kteří byly členy nebo kandidáty KSČ, nelze vyloučit, že jejich dodnes propojená a organizovaná síť kryje trestně podezřelé z vraždy a rozkrádání majetku zůstavitele.

Vrchní soud po zjištění obsahu vyjádření jmenované soudkyně, z něhož je zřejmé, že ani k věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům nemá žádný vztah, přičemž z dosavadního obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost nasvědčující právně relevantnímu důvodu pochybnosti o její nepodjatosti, vznesené námitce podjatosti nevyhověl, neboť ji neshledal důvodnou. Napadené usnesení vydal v podstatě s odůvodněním, že zásadní stěžovatelkou uváděný důvod - bývalé členství jmenované soudkyně v KSČ - není důvodem, pro který by bylo možno soudkyni vyloučit z projednání a rozhodnutí dané věci, neboť z žádného právního předpisu včetně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí, včetně členství, popř. bývalého členství v KSČ. Odvolal se přitom také na rozhodování Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 4 Nd 322/2010), podle něhož uvedený názor nemůže ovlivnit ani nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 517/2010

, neboť ten se týkal práva na poskytnutí informace ohledně členství, popř. kandidatury soudců v KSČ před 17. 1. 1989, nikoliv však otázky podjatosti soudců.

Proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka oponuje uvedenému závěru vrchního soudu a s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, z níž cituje, zdůrazňuje, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno "nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti". O této lze u jmenované soudkyně pochybovat právě pro její členství v KSČ před listopadem 1989. Tvrdí totiž, že bývalí členové KSČ se podíleli na vraždě jejího syna a vzhledem k této spojitosti je dle jejího názoru dán důvod o nepodjatosti soudkyně pochybovat, čemuž, jak dále uvádí, nasvědčuje i postup soudkyně v řízení, který dále ve stížnosti podrobně popisuje s tím, že v jeho důsledku dochází i k průtahům v řízení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Stěžovatelka svou námitku podjatosti soudkyně projednávající u Městského soudu v Praze její věc opírá v zásadě obecně o fakt jejího bývalého členství v KSČ, přičemž žádnou konkrétní relevantní skutečnost nasvědčující její podjatosti neoznačila. Vrchní soud v Praze se přitom v napadeném usnesení se stěžovatelkou vznesenou námitkou vypořádal, a to způsobem odpovídajícím jak judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 468/2010, 4 Nd 99/2009, 4 Nd 322/2010) tak i judikatuře Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 3268/10

,

III. ÚS 860/11

). Na odůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat, a to včetně jeho odkazu na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k jeho vyloučení nejsou.

Ústavní stížnost byla proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu