Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2245/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2245.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming judge bias due to prior handling of criminal case.

Numero d'incarto IV.ÚS 2245/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a convicted defendant against lower court rulings denying his request to recuse the presiding judge. The defendant argued the judge was biased because she had previously presided over his criminal trial, despite procedural errors in that trial. The court held that a judge's prior involvement in a criminal case does not constitute grounds for recusal from subsequent procedural motions, as no objective evidence of personal bias was presented.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 až 4 tr. řádu; čl. 36 odst. 1 Listiny: A judge's prior participation in a criminal trial does not automatically justify recusal from later procedural motions unless objective evidence proves personal bias.

Parole chiave

Generato dall'IA
recusal of judge bias in criminal proceedings presiding judge procedural motion constitutional complaint fair trial principles objective grounds

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 až 4 tr. řádu
2011 nalézací soud rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z projednávání věci, jelikož nebyly shledány důvody pro jeho vyloučení podle ustanovení § 30 odst. 1 až 4 tr. řádu.
čl. 36 odst. 1 Listiny
2 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
čl. 6 Úmluvy
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 62/04
Constitutional Court dismisses appeal against rejection of retrial request due to lack of new evidence and procedural errors.
Chmelíř proti České republice, stížnost č. 64935/01
2005 ve věci Chmelíř proti České republice, stížnost č. 64935/01, odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, AK se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 7 To 62/2011 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 3 T 7/2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 29. 7. 2011 se J. M. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o návrhu na vyloučení předsedy senátu Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") JUDr. Kamila Kydalky z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení, pro zásah do práv zajištěných čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Odsouzený byl rozsudkem nalézacího soudu ze dne 14. 10. 2009 uznán vinným přípravou trestného činu vraždy podle § 7 odst. 1 k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Odvolání proti uvedenému rozsudku bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen stížnostní soud") ze dne 12. 1. 2010.

Dne 1. 5. 2011 byl nalézacímu soudu doručen návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení, a to spolu s návrhem na rozhodnutí o vyloučení předsedy senátu nalézacího soudu JUDr. Kamila Kydalky (dále jen "předseda senátu") z rozhodování o návrhu na povolení obnovy. V návrhu stěžovatel tvrdil, že předseda senátu je podjatý pro poměr k projednávané věci, neboť již rozhodoval v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení, ve kterém se dopustil procesních chyb při protokolaci hlavního líčení a provádění důkazů navrhovaných obhajobou. Byl toho názoru, že v jeho případě je třeba postupovat analogicky dle ustanovení § 30 odst. 2 a 4 tr. řádu.

Dne 24. 5. 2011 nalézací soud rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z projednávání věci, jelikož nebyly shledány důvody pro jeho vyloučení podle ustanovení § 30 odst. 1 až 4 tr. řádu.

Dne 14. 7. 2011 stížnostní soud stížnost odsouzeného proti usnesení nalézacího soudu ze dne 24. 5. 2011 zamítl.

III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou důsledkem řízení, při kterém byly porušeny základní zásady soudního řízení. Uvedl, že je mu známo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 III. ÚS 62/04, ale "má za to, že je nutná změna výkladu ustanovení § 30 tr. řádu, a to nikoliv z čistě formálního hlediska, ale v souladu s ústavně právními principy" a specifikoval zásady, jimiž by se obecné soudy měly řídit při výkladu cit. ustanovení tr. řádu. Následně dospěl k závěru, že "i u rozhodování o obnově musí být jednoznačně s ohledem na nepochybný poměr k věci vyjádřený právním názorem v rozhodnutí ve věci vyloučen soudce, který rozhodoval ve věci samé."

Závěrem stěžovatel konstatoval, že rozhodnutími soudů všech stupňů byly porušeny čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje v tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na nezávislý a nestranný soud zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tím, že v řízení o návrhu na povolení obnovy rozhodoval soudce rozhodující již dříve v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.

Ústavní soud připomíná, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení. I když se však v řízení o návrhu na povolení obnovy nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - o takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy, nutno na toto řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, tj. včetně základního práva na nezávislý a nestranný soud.

V této souvislosti Ústavní soud dále připomíná, že je nezbytně nutné, aby soudy v demokratické společnosti vzbuzovaly důvěru u veřejnosti zejména svojí nestranností. Nestrannost se ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se posuzuje ve dvou krocích: první spočívá ve snaze zjistit osobní přesvědčení dotyčného soudce v daném případě; druhý pak směřuje k ujištění, že osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodných pochybností. Soudci jsou pokládáni za nestranné, dokud není prokázán opak. Při objektivním posuzování nestrannosti se zjišťuje, zda nezávisle na chování soudce lze na základě určitých ověřitelných skutečností zpochybnit jeho nestrannost, přičemž i zdání může mít jistý význam. Z toho vyplývá, že při posuzování, zda je v dané věci dán oprávněný důvod pro pochybnosti o nestrannosti soudce, se zvažuje také stanovisko obviněného (odsouzeného), to však není zcela rozhodující. Určujícím je, zda lze obavy dotyčné osoby považovat za objektivně odůvodněné (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2005 ve věci Chmelíř proti České republice, stížnost č. 64935/01, odst. 55. a 56.; dostupno na adrese http://www.echr.coe.int).

K tvrzení o podjatosti předsedy senátu nalézacího soudu (který se měl podílet na rozhodování o trestním obvinění i rozhodování o návrhu na povolení obnovy) pro poměr k věci spočívající ve způsobu, jakým byla věc vedena (protokoly o hlavním líčení neodpovídaly zvukovému záznamu pořízenému v průběhu hlavního líčení, nebyly bez řádného zdůvodnění provedeny všechny navrhované důkazy) Ústavní soud konstatuje, že v projednávaném případě ze shromážděných podkladů nenabyl přesvědčení, že by zde existovaly jakékoliv skutečnosti nasvědčující osobní zaujatosti předsedy senátu; v tomto směru ostatně ústavní stížnost jakákoliv konkrétní tvrzení ani neobsahuje. V každém případě však samotná skutečnost, že předseda senátu nalézacího soudu rozhodoval o trestním obvinění stěžovatele, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení. Tato námitka stěžovatele je neopodstatněná jak v rovině obecného práva (srov. Šámal a kol.: Trestní řád - Komentář, 5. doplněné a přepracované vydání 2005, str. 224), tak i v rovině práva ústavního (srov. stěžovatelem citované usnesení ze dne 15. 4. 2004 III. ÚS 62/04, Sb. n. u., sv. 16, str. 409, od něhož Ústavní soud v projednávaném případě neshledal jakýkoliv relevantní důvod se odchylovat).

Z uvedených důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatele o porušení principů spravedlivého procesu v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení jako zjevně neopodstatněné, čehož vyústěním je odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu