Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation and formal filing requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant, who was not represented by a lawyer and failed to meet formal submission requirements. The applicant repeatedly ignored mandatory legal representation rules despite prior warnings in numerous previous proceedings. The Court deemed the repeated refusal to provide new instructions on lawyer representation an ineffective and formalistic approach, thus dismissing the complaint without an oral hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to comply with mandatory lawyer representation and formal filing requirements, and the Court may dismiss such complaints without an oral hearing if the applicant has been repeatedly instructed on these conditions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele J. K., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011 č. j. 3 As 13/2011-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. srpna 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele (označil ji vlastní značkou 130811/JF20053 - ÚSČR,EU), kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2011, č. j. 3 Na 116/2011-4.
Stěžovatel podal návrh (jehož text je na samé hranici srozumitelnosti), aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z několika desítek dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, vyplývá, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele
sp. zn. IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
I. ÚS 3016/07
,
III. ÚS 272/08
,
I. ÚS 3040/08
,
II. ÚS 1066/09
,
III. ÚS 1051/10
, či z poslední doby
sp. zn. II. ÚS 832/11
,
II. ÚS 1514/11
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2011
Jiří Nykodým v. r.
soudce zpravodaj