Constitutional Court dismisses constitutional complaint filed while ordinary appeal is pending to ensure legal certainty.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by AUTO KOUT CENTRUM, spol. s r. o. against lower court rulings. The petitioner argued violations of fundamental rights, but had simultaneously filed an appeal and a complaint for confusion against the appellate court's decision. The court ruled that filing a constitutional complaint while these ordinary remedies are pending violates the principle of legal certainty and risks contradictory judgments.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if filed before the exhaustion of all statutory procedural remedies, including pending appeals, to prevent contradictory rulings and uphold legal certainty.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. září 2011 o ústavní stížnosti stěžovatele AUTO KOUT CENTRUM, spol. s r. o. se sídlem v Praze 9, Klenovská 102, zastoupeného JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Riegrova 336/5, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 9 C 221/2005 ze dne 29. 6. 2007 a Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 534/2007 ze dne 13. 4. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní podrobně rozvedených, s tvrzením porušení ústavně zaručených práv garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená žalobě vyhovující rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně, vydaná v občanskoprávním řízení, v němž stěžovatel měl postavení žalovaného. Z obsahu ústavní stížnosti mimo jiné vyplývá, že stěžovatel podal proti shora označenému potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a také žalobu pro zmatečnost.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Judikatura Ústavního soudu se ustálila na názoru, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci (srov. v podrobnostech kupř. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 234/11
, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz).
Obdobný závěr vyplývá mj. i z usnesení ze dne 18. ledna 2007
sp. zn. IV. ÚS 393/06
[Sb. n. u., sv. 44, str. 755 (757)], kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním.
Pokud tedy stěžovatel, jak plyne z obsahu jeho ústavní stížnosti, podal proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a také žalobu pro zmatečnost, je třeba tyto opravné prostředky považovat za poslední procesní prostředky ochrany práv stěžovatele a z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Logickým důsledkem tohoto přístupu Ústavního soudu ovšem posléze je a nutně i musí být, že stěžovateli, jehož návrh byl takto posouzen, posléze svědčí (přirozeně) nejen oprávnění napadnout ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, nýbrž (a především) též dobrodiní zachování lhůty (k podání ústavní stížnosti) obsažené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k uvedenému bylo třeba rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj