Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding mandatory lawyer appointment in civil proceedings. The Court rejects the claim that the applicant's financial situation violates constitutional rights. The decision upholds the lower court's refusal to appoint legal counsel. The ruling clarifies that mandatory representation applies only when specific statutory conditions are met. The applicant failed to demonstrate these conditions were satisfied in his case. The Court finds the complaint clearly unfounded and dismisses it without further review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by F. J. against the Regional Court in Plzeň's decision refusing to appoint legal counsel. The applicant argued that his inability to pay for a lawyer violated his constitutional rights under Articles 36 and 37 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, as he was a non-wealthy individual unable to appeal a claim for 1.45 million CZK. The Court determined that the lower court correctly applied the Civil Procedure Code, noting that mandatory lawyer representation only arises when specific statutory prerequisites are met, which were not present in this instance. Consequently, the complaint was rejected as clearly unfounded under the relevant provisions of the Act on Constitutional Protection.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are rejected as clearly unfounded when the lower court's decision does not violate constitutional rights, specifically where mandatory legal representation is not triggered by the statutory conditions required for such appointment.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele F. J., zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 345/32, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2011 č. j. 18 Co 201/2011-150, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, zamítající jeho návrh na ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Vyslovil přesvědčení, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když jako nemajetný a sociálně slabý není schopen hradit náklady zastoupení advokátem v řízení, ve kterém uplatnil nárok na zaplacení částky 1.450.000,- Kč, a tak nemůže ani proti zamítavým rozhodnutím soudů podat dovolání. Dále poukázal na obsah § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, který ukládá soudu ustanovení advokáta tam, kde je uloženo povinné zastoupení advokátem, když právě taková povinnost je stanovena v dovolacím řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal na základě odvolání stěžovatele rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce, a s poukazem na znění § 30 odst. 1 a § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, jakož i na obsah rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 11. 2010 č. j. 4 C 286/2007-125 a rozsudku odvolacího soudu ze dne 1. 2. 2011 č. j. 14 Co 607/2010-138 (se shodným závěrem o promlčení uplatněného tvrzeného nároku žalobce, nyní stěžovatele, na zaplacení částky 1.450.000,- Kč), opodstatněně usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 3. 2011 č. j. 4 C 286/2007-144 potvrdil a v odůvodnění se s námitkami stěžovatele v plném rozsahu vypořádal. K poukazu stěžovatele na znění § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého tam, kde je pro řízení povinné zastoupení advokátem, tohoto účastníku předseda senátu ustanoví, nutno dodat, že taková povinnost přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže účastník splňuje předpoklady uvedené v odst. 1 citovaného ustanovení a v § 138 občanského soudního řádu, což se však v předmětné věci nestalo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu