Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to lack of fundamental rights violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by P. Č. as obviously unfounded. The applicant argued that the Supreme Administrative Court violated his right to a fair process by rejecting his application for legal representation and dismissing his cassation appeal without addressing all his claims. The court found no interference with fundamental rights because the lower court had thoroughly addressed all of the applicant's arguments and decisions were legally sound.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as obviously unfounded if the court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Janem Onheiserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské nám. 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 1 As 34/2011 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. 10 Na 966/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Uvedl, že Nejvyšším správním soudem provedený přezkum usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo odmítnuto jeho podání ze dne 4. 10. 2010, považuje za nezákonný. Podle jeho přesvědčení mj. rozhodoval místo senátu pouze soudce Nejvyššího správního soudu, ten pak nedbal toho, že není zakázáno podat si sám kasační stížnost, tuto pak zamítl rozsudkem, i když nešlo o rozhodnutí ve věci samé. Dále poukázal na to, že si podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, této nebylo vyhověno, jeho podání pak bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích odmítnuto - proto proti rozhodnutí podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji zamítl jako nedůvodnou. Jeho námitky směřují i proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který podle jeho názoru vypravil kasační stížnost proti odmítnutí žaloby s předběžným opatřením bez provedení úkonů druhé instance.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatel k ochraně svého tvrzeného nároku využil, zásah do práva, jehož se v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým zamítl kasační stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2011 o odmítnutí podání žalobce (nyní stěžovatele) pro neodstranění vad podání, se vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil, a rozhodl v souladu s § 110 odst. 1 soudního řádu správního, když tuto důvodně shledal neopodstatněnou. V odůvodnění svého rozhodnutí mj. vyložil obsah § 105 odst. 2 soudního řádu správního, stanovící povinnost stěžovatele vybrat si zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti, a § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 citovaného právního předpisu, upravující postup soudu při nesplnění výzvy stěžovateli ke splnění této povinnosti a tedy k odstranění nedostatku v jeho zastoupení advokátem. V dalším lze na odůvodnění předmětného rozhodnutí odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu