Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1379/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1379.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming civil court violated fundamental rights regarding loan repayment evidence. The court rejects the claim as the lower courts did not breach constitutional rights. The appeal is rejected because the lower courts' decisions were not in extreme conflict with evidence. The court found no violation of fundamental rights or freedoms. The appeal is dismissed as the lower courts acted within legal bounds. The court ruled that the lower courts respected the applicant's procedural rights. The appeal is dismissed because the lower courts followed the law correctly. The court found no violation of the Constitution or international treaties. The appeal is dismissed as the lower courts did not violate rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 1379/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding a loan dispute. The applicant argued that the courts violated her fundamental rights by failing to find she had lent the full amount, but the courts ruled she could not prove the entire sum. The court determined that the lower courts did not breach constitutional rights because their decisions were not in extreme conflict with the evidence and the applicant's rights were fully respected throughout the proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as obviously unfounded if the lower courts' decisions do not violate constitutional rights or freedoms, even if the applicant disagrees with the legal interpretation applied.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fundamental rights violation civil procedure evidence lower court review limits loan contract dispute procedural rights protection extreme conflict standard

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 90 Ústavy
81, čl. 90 Ústavy) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatelky E. J., zastoupené JUDr. Jitkou Šindelkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Spálená 87/11, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2011 č. j. 33 Cdo 250/2011-124, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010 č. j. 31 Co 293/2010-105, 31 Co 294/2010 a proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 5. listopadu 2009 č. j. 6 C 381/2008-69 ve znění opravného usnesení ze dne 25. června 2010 č. j. 6 C 381/2008-93, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 12. 5. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má zato, že jimi byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jež jsou jí garantována zejména článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 90 Ústavy a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V řízení před obecnými soudy se přitom stěžovatelka domáhala po žalovaném (v řízení o ústavní stížnosti vedlejším účastníkovi) vrácení v žalobě uvedené částky, kterou měla stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi půjčit na základě smlouvy o půjčce. Obecné soudy přitom stěžovatelce vyhověly jen částečně, když konstatovaly, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že by vedlejšímu účastníkovi poskytla celou jí žalovanou částku.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i napadená rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn. IV. ÚS 188/94

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. K žádné takové situaci však v právě projednávané věci nedošlo. Podle zjištění Ústavního soudu základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatelky jako účastníka řízení bylo plně respektováno. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se celou věcí řádně zabývaly. Naopak byly konfrontovány s různými tvrzeními stěžovatelky, která si mnohdy odporovala anebo je stěžovatelka nebyla schopna doložit (srov. např. č. l. 3 a 5 spisu Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 6 C 381/2008).

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů (resp. jejich jednotlivými výroky) nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatelky, daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu