Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2228/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2228.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as it lacks standing to review family court child support decisions.

Numero d'incarto III.ÚS 2228/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father seeking to reduce child support payments. The applicant argued that lower courts failed to properly evaluate his financial situation and violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that it cannot act as a super-review instance to recalculate support amounts, leaving that task to ordinary courts applying family law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the substantive calculation of child support, reserving that function exclusively for ordinary courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint child support ordinary courts super review family law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. T., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou v Plzni, nám. Republiky 28, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2011 č. j. 10 Co 75/2011-416, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 11. 2010 č. j. 11 P 107/2003-353, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, jako otce, na snížení výživného. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy požadoval snížení výživného pro svého nezletilého syna, které je stanoveno na částku 1.600 Kč měsíčně.

Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, kterým obecné soudy prováděly a hodnotily důkazy. Tvrdí, že obecné soudy zcela nesprávně zhodnotily jeho aktuální situaci jak po stránce finanční a majetkové, tak i z hlediska stavu, který nastal po ukončení jeho zaměstnaneckého poměru. Podle názoru stěžovatele napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné a srozumitelné odůvodnění. V rozhodnutí obecných soudů stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv ve smyslu čl. 32 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry odvolacího soudu a staví tak Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Ústavní stížnost tedy směřuje k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný názor o přiměřené výši výživného pro nezletilého syna stěžovatele ve vztahu k jeho majetkové a finanční situaci. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR). Jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavních předpisech.

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností rozhodnutí odvolacího soudu a zjistil, že tento soud se věcí důkladně zabýval, správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o rodině a občanského soudního řádu. S námitkami stěžovatele se přesvědčivě vypořádal. Ve věci nebylo shledáno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v § 96 zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného obecnými soudy pro jeho nezletilé děti. Každý rodič nese odpovědnost za zabezpečení svých dětí, zrozených z partnerského vztahu, a to i po jeho skončení.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu